Petr Vok z Rožmberka byl opravdu renesančním člověkem, který dokázal ocenit požitky těla i ducha. Zároveň žil na přelomu epoch (renesance a baroka), v době náboženských rozporů a s vědomím, že je posledním představitelem mocného rodu. Snad proto kladl takový důraz na zachování svědectví o historii vlastního rodu. Na jeho popud začal roku 1602 Václav Březan pracovat na pětidílné Historii rožmberské (z ní se však zachovaly pouze poslední dva díly věnované Vilémovi a Petru Vokovi). Snad proto toužil proniknout do tajemství podstaty světa a shromažďoval výsledky lidského poznání vědeckého i doklady uměleckého zachycení různých stránek života.
Stal se vyhledávaným mecenášem, jemuž mnohá díla dedikovali autoři různých vědních oborů – historik a nakladatel Daniel Adam z Veleslavína, jeho spolupracovník Jan Kocín z Kocinétu. Petr Vok podporoval vydávání Mattioliho Herbáře aneb bylináře, dále řadu knih lékařských, matematických. Je mu dedikováno mnoho kalendářních přiruček. Vlastní knihovna Petra Voka měla kolem 11 tisíc svazků z nejrůznějších oborů, rukopisů i tisků. Podporoval také pražskou univerzitu a usiloval o založení školy v Soběslavi. Stýkal se s významnými vědci, jakými byli např. Tycho de Brahe i Jan Kepler, který mu v roce 1601 dokonce věnoval latinský spis De fundamentis astrologiae certioribus (O pevnějších základech astrologie). A právě u tohoto zájmu Petra Voka bychom se chtěli zastavit, totiž u jeho zájmu o přírodní vědy, o astronomii, astrologii, hvězdy a o přístroje, které s tím souvisejí. Sbírky Petra Voka totiž obsahovaly řadu mechanických hodin, kompasů, astronomických přístrojů a dokonce i hvězdný glóbus.
Již zmiňovaný Václav Březan o době pobytu Petra Voka v Bechyni v roce 1585 uvádí:
17. julii v těch časů pan Petr Vok z Rožmberka s paní manželku svou ráčil býti v Markrabství moravským v městě svým Lipníku. Navrátiv se na Bechyni, dal připraviti nástroje, skrze kteréž mohl v pokoji svým poznati, kdy který vítr vál. K tomu potřebován Pavel, hodinář z města Litomyšle, a Matouš Ornys, maléř z Prahy.(str.479) Z této poznámky vidíme, že znalosti a dovednosti hodinářů byly skutečně různorodé.
V Bechyni Petr Vok věnoval pozornost i věžním hodinám. Václav Březan zaznamenal tuto událost z roku 1584:
Mají 30.dne (před tim časem) dohotoveni a zdárně sliti dva cimbálové k hodinám na zámku Bechyni, kteréž dal pan Petr Vok na svůj náklad Brikcímu zvonaři Z Cimperku v Novém Městě pražském slíti: větší vážil 6 centnéřů 30 liber a druhý, menší, pro čtvrti 2 centéře 7 liber. Kladl sobě zvonař za libru 13 gr., a takž přišlo za toto dílo přes sto osmdesát kop míšeňských. (str.477). Jen pro srovnání – centnéř byla stará jednotka hmotnosti představující asi 61,65 kg (případně centnéř rakouský – vídeňský představuje 56 kg) a 1 libra česká představoval 0,51kg ( a libra vídeňská asi 0,56 kg). Kopa míšeňská představoval 60 míšeňských grošů (původně to bylo 30 pražských grošů).
Jak již jsme uváděli, měl Petr Vok z Rožmberka ve svých sbírkách řadu hodin. Mezi údaji, které se vztahují k roku 1601 se u Václava Březana dočteme i toto:
25.januarii, tj. ve čtvrtek den památný sv. Pavla na víru obrácení, s Janem Richterem, hodinářem v městě Krumlově Českém, pan vladař úmluvu učiniti ráčil v příčině opatrování, vytírání a spravování Jeho Milosti páně všelijakých hodin. Za to ročně mělo mu dáváno býti 6 štrychů žita, dva džbery kaprů a jedna kopa prostředních štik. (str. 554)
Další údaje o vztahu Rožmberků k přístrojům a technickým zajímavostem se jistě dozvíme na výstavách chystaných v Českém Krumlově v souvislosti s letošním Rožmberským rokem.
Pánek, Jaroslav: Poslední Rožmberkové, velmoži české renesance,
1. vydání Panorama, Praha 1989
Svobodová, Anežka: Petr Vok, 1. Vydání, Melantrich, Praha 1985
Václav Březan: Životy posledních Rožmberků II., nakl. Svoboda, Praha 1985,
k vydání připravil J.Pánek
