Variace na věžní hodiny 

V historických částech měst jsou oblíbené hospůdky, které uspořádáním svého interiéru  navozují starobylou, někdy až středověkou atmosféru. Atmosféru klidu. Atmosféru, ve které jakobychom vnímali ubíhající čas. Napomáhá tomu i materiál - dřevěný "starobylý" nábytek, ozdobně kovaná zábradlí a lustry.  A hodiny.

V restauraci U Špirků pražského hotelu Dar je tento pocit ubíhajícího času ještě umocněn či zvýrazněn nezvyklou výzdobou. Dominantou interiéru jsou totiž velké netradiční hodiny. Také ony se tváří "starobyle". Vypadají jako skeletové věžní hodiny. I když ukazují čas, jsou vlastně spíše kinetickou plastikou. Ačkoliv, podle sdělení majitele, by po malých úpravách byly i schopny samostatného mechanického chodu. 

Elektricky poháněná kinetická plastika sice hodiny jen simuluje, ale ručičky správný čas v  klidovém stavu ukazují.  To by však bylo málo akční, tak každou minutu je proveden rituál posunu ručiček. Minutová ručička se nejprve několikrát posune dopředu a dozadu, aby se vrátila do původní polohy a pak již hrdě pokročila na následující minutu. 

Občas se také za skřípotu roztočí některá kola a převíjí se řetěz se závažími.  K tomu se majestátně houpe opět elektricky poháněné kyvadlo a otáčí se stylizované krokové kolo.  Vlastní řídící elektronika a motory jsou ukryty v kovových válcích patrných na pravém obrázku.  

Obecně se na tomto serveru vyjadřuji kritiky k přestavbám historických strojů pomocí elektroniky. Zde je situace jiná. Zde vzniklo zdařilé samostatné dílo  dobře sladěné s celým interiérem. 

Variace na věžní hodiny, či kinetická plastika, chcete-li, je velmi zajímavým doplněním interiéru restaurace. Zaujala nás natolik, že jsme se rozhodli vypátrat tvůrce. Doufáme tedy, že tento článek bude mít pokračování.