nadpis VMH

grafika
logo český spolek Horologický
grafika3b
www.orloj.eu
grafika3b
počitadla
grafika3b
Valid XHTML 1.0 Transitional
grafika
grafika 7b


HOME


Novinky


Mapa


Kontakt


Vyhledávání


  

 

 

grafika

Švarcvaldky - stroje v 19. a 20 století

Doba dřevěná, polodřevěná, mosazná a trochu i železná

Švarcvaldek se vyrobilo neuvěřitelně mnoho,odhaduje se, že více než milión kusů. Typické bylo použití nejdostupnějšího materiálu - dřeva.  Přestože se jednalo mnohdy o lidovou výrobu v malých dílnách, základní součásti se od 18. století  vyráběly průmyslově. Tím si lze vysvětlit rozmanitost schrán  na jedné straně a  určitou neměnnost používaných strojů na straně druhé. A právě strojům se chceme v této kapitole věnovat.

Od nejstarších dob do nedaleké minulosti měly švarcvaldky dřevěný rám stroje.  Teprve současná výroba kukaček přešla na rám kovový. Pro sběratele  má dřevěný rám dvě hlavní nevýhody. Bývá napaden parazity. Restaurování proto vyžaduje použití technologií používaných spíše pro opravy nábytku. Druhou nevýhodou je to, že rám špatně snáší suché prostředí "panelákových" bytů.  Dochází k rozesýchání dřeva, ke zkřížení konstrukce a tím k obtížím chodu. 

Vyráběné stroje se lišily velikostí rámu, velikostí kyvadla a tím jiným poměrem ozubení, dále  bicím zařízením, budíkem či kukačkou. Neměnila se však základní koncepce stroje. Jicí stroj s typickým kyvadlovým  černoleským krokem má pouze 3 kola hlavního soukolí (hnací kolo, mezilehlé kolo a krokové kolo). Převod na ručičky je odvozen přímo od hnacího kola. Na stejné hřídeli je nasazeno "střídné" kolo s pastorkem zabírající do hodinového i minutového kola.  Výjimku tvoří pouze pérový stroj, který pro zmenšení počtu otáček pérovníku, má jedno mezilehlé kolo navíc.

V průběhu 18. a 19. století se podstatně měnila technologie výroby ozubených kol. Nejstarší hodiny měly zcela dřevěná kola. Později zůstal dřevěný pouze náboj (často s železným trnem ložiska). Lucernový pastorek měl nadále dřevěná čela. Ozubená kola byla mosazná. Ještě později byla celá kolečka mosazná nadále s lucernovým pastorkem. Trochu s humorem nazýváme jednotlivé způsoby výroby převodů "doba dřevěná", "doba polodřevěná" a "doba mosazná".

Obrázek ukazuje ve spodní části stejnou součástku - minutové kolo - ve všech zmíněných technologiích. Na obrázku jsou také hnací kolo pro šňůrový pohon a hodinová kola a krokové kolo bez hřídele.     

Povšimněte si prosím,že celodřevěné ozubené kolo (1. zleva) má jeden zub plombován železnou plombou.

švarcvaldky 1840Je zajímavé, že se měnilo i umístění strojů v rámu. Nejčastěji, z pohledu ze strany ciferníku, je jicí stroj vlevo, bicí vpravo. Existují stroje s opačnym uspořádáním. To je i případ uvedeného pérového stroje.  Klasické uspořádání švarcvldek má v rámu stroje za sebou. Samozřejmě vpředu jicí stroj, vzadu bicí stroj. Na níže uvedených obrázcích je tato konstrukce rámu jak pro polodřevěná kola, tak pro mosazná kola. Dělí je tedy od sebe přibližně  jedno století. 

Defilé strojů z 19. a 20. století symbolicky zahájíme fotografií nádherných kukaček z muzea Museum of the Dutch Clock Zaanse Schans, Zaandam  viz zaandam.klokkenmuseum.info Jedná se o polodřevěné hodiny z roku 1840. Muzeum uvádí výrobu kukaček od roku 1730, nejstarší exponáty má z roku 1760. 

Celodřevěné, trochu nepřesně datované, hodiny jsou zde na samostatné stránce.



Polodřevěné hodiny (možná kolem roku 1825), stroje uspořádány  za sebou. 
Bicí palička udeří zdola na rozdíl od druhého stroje, kde dopadá shora.

<<<<<<<<           



Polodřevěné hodiny, stroje uspořádány vedle sebe.
 Tento stroj je doplněn kukačkou, ze které zde ovšem téměř nic není vidět.
>>>>>>>>






 Rám s výškou 135 mm 
Jiná délka kyvadla znamená jiné převodové poměry ozubených kol.
Přesto stroj vypadá velmi podobně.
>>>>>>>>

<<<<<<<<        

Asi dnes nejběžnější "škoťáky, neboli  šotské hodiny". Stroje uspořádány vedle sebe.  
Výška 92 mm. (měřena mezi základnami)
Půlové bití. 



 Hodiny se stroji uspořádanými za sebou, s kyvadlem umístěným za zadní deskou oddělenou od stěny distančními sloupky. Uspořádání se používalo spíše u polodřevěných hodin a označovalo se jako hodiny "štolové".

Bicí stroj odbíjející jen v celou hodinu.

 Na obrázku vpravo viditelný jen horní distanční sloupek, ostatní chybí.  Pro zavěšení potřebují hodinu dlouhou skobu. 

Více fotografií tohoto typu hodin po restaurování si můžete prohlédnout zde

>>>>>>>> 



Pérové švarcvaldky s "normálním" uspořádáním strojů. 
Bicí palička však dopadá shora.
Možná KIENZLE, 30. léta 20. století ?
<<<<<<<<

Poměrně vzácné pérové švarcvaldky se stroji stranově obrácenými.Při pohledu od ciferníku je jicí stroj vpravo, bicí vlevo. 
>>>>>>>>

Pérové stroje nejsou příliš časté. O to víc překvapí drobné variace v provedení. První padne do oka například potřeba různých natahovacích klíčků. Některé natahovací trny jsou 3 mm, jiné  4,5 mm. Všimněte si, že jicí stroj je uložen na pravé straně a má jedno vložené kolo navíc.  Prohození strojů není příliš používané. U jiných pérových strojů je uspořádání, řekněme klasické. Pozoruhodné je i to, že osa pérovníku musela být zúžena, aby se vložené kolo vešlo.  

Kromě větších změn se i na švarcvaldkách občas objevily a zase zanikly drobnější inovace. Na obrázku je ukázáno rovinné závěrkové kolo. Toto kolo může být vyrobeno lisováním.  Na stejném obrázku je také vidět inovace upevnění vidlice kyvadla. Poloha vidlice vůči kotvě lze snáze seřídit. 

Podobných rozdílů se najde na všech typech strojů mnohem víc.  Liší se i bicí stroje. Používají se bicí stroje s bitím v celou hodinu i půlové bicí stroje. Palička může udeřit buď shora nebo zdola. Zdálo  by se, že z hlediska dynamiky pohybu je výhodnější vést úder shora, protože síle úderu přispívá přitažlivost zemská. Přesto většina švarcvaldek používá úder zdola. Samozřejmě kromě strojů, které bijí do zvonku. Ty bijí ze strany. Zajímavé je i to, že oba pérové stroje se natahují stejným směre, kdežto závažové švarcvaldky mají závaží zavěšena na vnějších koncích řetízků. Bicí stroj se tedy točí v opačném směru. To zajisté vyvolává konstrukční úpravy jak ve spouštění stroje, tak v ovládání paličky.

mosazný strojPřechod z doby dřevěné do doby mosazné neprobíhal závratným tempem. Ve sbírce máme i hodiny Kienzle sice s mosazným strojem, ale v téměř tradičním dřevěném  "domečku". I kolečka jsou v podstatě shodná.  Kovová základová deska je vruty přišroubována k dřevěným sloupkům. I použití vrutů je u švarcvaldek věc celkem nevídaná.  Základové desky jsou zajímavě tvarovány. 

Závěrem představíme stroj s mosazným rámem (údajně ručně řezaným).Vlastní uspořádání stroje se příliš neliší od hodin s dřevěným rámem. Strojek pochází z kukaček rovněž vyrobených ve Schwarzwaldu.

mosazný stroj 2


Telefon: 603 502 735, email: info (kyselá ryba) orloj . eu