Soběslavské hodiny snad z 15. století ?

 V Soběslavské městské věži byly v roce 1959  nahrazeny prastaré  hodiny novým strojem z dílny tehdejšího Elektročasu.  Naštěstí Elektročas, možná i díky pracovníkům původní firmy Hainz, neměl ve zvyku staré hodiny likvidovat a tak ve věžích často zůstávaly. 

 Z dětských let si pamatuji součásti těchto starých hodin naskládané v koutě věžní místnosti.  Vůbec mě nenapadlo, že jsou tam i po padesáti letech (stav 2009).  Obával jsem se, že je v době, která historii příliš nefandila, odnesl čas. Svou roli sehrála asi i skutečnost, že věž je stavěná jako pevnost. Přístup do vnitřních prostor je pouze po úzkém točitém schodišti. To bude pro budoucí restaurátory vážnou překážkou. 

Díky knize POHLEDY SOBĚSLAVSKÉ pana Petra Lintnera  (vydalo Město Soběslav v roce 2009) se o historii hodin dovíme více. Například to, že hodiny na městské věži byly patrně již od dob husitských válek, doloženě od roku 1484.  Celý text převzatý se svolením autora. 

Takto odložených strojů je v různých věžích stále poměrně dost.  Ovšem kovaný stroj se základem nejméně snad z 15. století má vždycky  velkou a nepopiratelnou historickou hodnotu. Takových už moc není. 

Dne 9. 7. 2009 proběhla "inventura" zachovaných částí hodinového věžního stroje. Inventura dopadla neočekávaně příznivě. Ukázalo se, že "ta hromada koleček na obrázku" obsahuje téměř kompletní rám s úplným jicím kotvovým strojem a bicím strojem celých hodin a dále samostatný stroj pro odbíjení čtvrtí.

Hodiny byly v chodu do roku 1959. Pak byly s úctou demontovány a uloženy včetně drobných součástek jako jsou klínky, matice a pod. Smekáme před pečlivostí tehdejších pracovníků. Při cvičném sestavení strojů jsme postrádali pouze jednu příčnou plotnu rámu. I ta byla nakonec po několika dnech nalezena. Stroj je tedy zcela kompletní.  Jisté je, že stroj byl mnohokrát přestavován. Více informací a  zejména fotografií z inventury naleznete na stránce "inventura". 

Na zákadě úspěšné inventury Rada města odsouhlasila restaurování, tak byl stroj naložen a odvezen do restaurátorského ateliéru. Reataurování se ujal současný orlojník, akademický sochař Petr Skála. Restaurování bylo dokončeno cca v dubnu 2010.  Stroj byl restaurován do stavu k vystavení.  Nepředpokládá se uvedení stroje zcela do provozu, neboť pro činnost současné úpravy kroku potřebuje cca pětimetrové kyvadlo. Stroj byl ponechán ve věži a stal se tak základem hodinářské expozice. Představu jsme popsali na stránce Věžní muzejíčko.  

První výsledky restaurování jsou k vidění na stránce signatury. Další postup zde.