Hodiny, které jdou, ale netikají.

Elektrické hodiny se synchronním motorem a hodiny odvozované od frekvence sítě.  Hodiny které jdou, ale netikají. Oni vlastně nejdou, protože tikání je zvuk, který doprovází funkci kroku. Bez kroku nelze jít. Jednotka času je  odvozena z kmitočtu elektrické sítě. Proto hodiny síťovky. Síťovky v mechanickém provedení pohání trvale synchronní elektromotor. Převodová  soukolí se otáčejí plynule. Mají-li hodiny vteřinovou ručičku, můžeme plynulý pohyb snadno pozorovat.  (V elektronické podobě se síť jako časový normál používala například u prvních digitálních budíků. V tomto případě elektronika počítá počet kmitů sítě, přepočte ho na čas a digitálně zobrazuje.) 

  Časový  normál je to sice dostupný, ale nepříliš vhodný. Jednak jsou hodiny na nepřerušované dodávce elektrického  proudu závislé a jednak přesnost frekvence sítě nemusí být dostatečná. Elektrárenské společnosti sice stabilizují frekvenci rozvodné sítě, ale přesto...

Naopak výhodou pohonu synchronním motorem je to, že časový normál a zdroj energie jedno jsou. To vede i ke konstrukcím kombinujícím hodiny s jiným spotřebičem. Časté je použití jako spínací hodiny. Jsou ovšem kombinace i s lampičkou, případně s elektrickým budíkem.  

Frekvence 50 Hz je pro mechanické hodiny dost vysoká. Proto jsou synchronní motory pro hodiny konstruhovány jako mnohopólové. Při 50 pólech se rotor otočí jednou za vteřinu. To už jsou otáčky běžně v hodinách používané. Jednodušší motory pro hodiny jsou bez rozběhových vinutí. Dokáží se točit, ale samy se po výpadku proudu nerozběhnou. Hodiny mají proto mechanické rozběhové zařízení. Obvykle je možné zatažením za táhlo nebo otočením vačky pružinkou postrčit rotor a tak ho roztočit.

Obrázky se dají jednotlivě zvětšit.

Tyto hodiny používají elektrickou síť trojím způsobem. Osvětlují okolí, udávají čas a  hlasitě elektricky budííí. Pocházejí z padesátých let minulého století. Datování se opírá o fakt, že budíky s osvětlením začala firma METAMEC v Derehamu vyrábět v roce 1952 a v roce 1962 již montovala modernější typ stroje SS, tedy Self-starting synchronous movement. 

Dobře viditelná je patice na trubkovou žárovku namontovaná na vrcholu hodin. Osvětlení je ovládané samostatným vypínačem. S funkcí hodin nesouvisí.  Zda k osvětlení patřilo nějaké stínítko, se nepodařilo dohledat. 

Hodinový stroj ve schráně z bílého bakelitu je poháněn 50 pólovým synchronním motorem s převodem na minutovou a hodinovou ručičku. Absence sekundové ručičky poněkud znesnadňuje rozběh hodin. Synchronní motor nemá automatický start, není proto na první pohled jasné, zda se rozběh podařil. Rozběh se provádí otočením startovací vačky (na obrázku 2 druhý prvek zleva) a u hodin v horším stavu se musí několikrát opakovat. 

Budík je realizován poměrně jednoduše vibrační destičkou (4. obrázek, na 3. obrázku destička demontovaná) Pokud je destička v blízkosti kotvy statoru, docela intenzííívně drnčí. Doladění zvuku se provede distančním šroubkem (na 2. obrázku malý černý bod vpravo). V klidové poloze je destička oddálena vačkou nastavení budíku.  Po spuštění budíku se desička přiblíží ke kotvě a budík budí. Zastavení se provede zamáčknutím trnu pod destičku. Tím dojde opět k jejímu oddálení.  Nedochází tak k žádnému vypínání a zapínání el. proudu. 

Rozmanitost hodin firmy METAMEC inspiruje k tvorbě specializovaných sbírek. I na Internetu najdeme dost odkazů. Svítících hodin ovšem pomálu. Snad leda tyto. --

1. Kolekce Metamec hodin
2. Jiná kolekce hodin Metamec
3. a ještě krásná kolekce
4. i v muzeu v Liverpoolu se najdou
5. Úryvek z knihy
   Metamec The Clockmaker Dereham
     (PDF dokument)
   Author: Clifford Bird 382 pages, illustrated
   
   Metamec, at one time the largest manufacturer of clocks in the country, has long deserved the research and publication of its extraordinary growth and success. From small beginnings in Dereham, when in full stride 1,000 people were employed producing 25,000 clocks a week, which sold around the world, even to Switzerland.
   
6. O Derehamu
7. Něco o historii

 Již jsme uvedli mluvící hodinky z roku 1895. Tentokrát to budou 

 Tlampačohodiny Rufa Sprechanlagen z roku 1956 (Uhr - Lautsprecher)

Hodiny mohou mluvit z reproduktoru třeba i hlasem  vašeho "oblíbeného politika". Jedná se totiž o hodiny vestavěné do "reprobedny". Termín  Uhr-Lautsprecher lze možná přeložit i jako hodinotlampač nebo tlampačohodiny.  Stačí připojit třeba k rozhlasu po drátě a můžete sledovat plynutí času během jeho projevu. Naštěstí i legendární "dráťák" vysílal hudbu. Za doprovodu linoucích se tónů by snad i hodinový stroj lépe snášel působerní  magnetického pole reproduktoru. 

Náznak historie výrobce  Rufa Sprechanlagen, Dietze & Co Küps,  Ofr.  najdete  na firemní stránce www.rufa.de.  V současné době má firma poněkud jiný výrobní program. Informace o výrobě hodin jsme zatím nenašli.  Něco k tématu  je i na stránkách  rádiomusea.