Tisíc a jedna finta

Věnováno Terce za přípravu chutné krmě a zeleného žabince během časných rán s husím brkem.

„Když něčemu věnuješ dostatek času, budeš v tom MISTR. Pokud nejsi blb.“

„Laik opraví vše, neb neví, že to nejde.“

„Lenost je matka pokroku.“

Tu doménu jsem původně zakoupil svému otci, psavci, k Jesusovi, aby se na vejminku nenudil. Od té doby se trumfujeme, kdo ji zaplní smysluplněji ku prospěchu lidstva celého. Beznadějně prohrávám. Celý život se totiž drží pravidla: "publikuj nebo zhebni".

Podobně jako Božka Němcovic vyrážím mezi hodináře, často samouky. Na sběr pohádek o skoro pohřbeném řemesle.

Jest to asi pošetilá snaha aplikovat módní princip Open source na prastaré řemeslo. Po nastudování postačí schrastit jedny zlaté ručičky. Do náprsní tašky přibalit malý svidřík, šroubovák, nůž, závitořez, lupu, nebo silné pradědkovy brejle s povícero dioptriemi, ty co nasazoval na čtení "Hospodářova kalendáře". A hurá "na vandr" do světa.

Při těch výpravách se utvrzuji v tom, a zkušenost mi neomylně napovídá, předměty užitečné i ušlechtilý vzhled mívají, oku lahodící. Což i naopak platívá. Proč staré nástroje jeví se zdobnějšími a ty nové povedené jednoduššími, je asi otázka výrobních nákladů spojených s vytvořením jejich.

Jako několik dalších řemesel, hned vedle zubařiny, má hodinářství praotce u cechu kovářského. To platí dvojnásob o tvůrcích nástrojů hodinářských. Kované dřevní hrotové soustruhy. Kameneny to úhelné tohoto řemesla.

Když se s respektem řekne „to je hodinářská práce“, pak co se týká preciznosti platí to dvojnásob o nástrojích na výrobu a opravy hodin vlastních.

Starý černý nojbuk IBM na černé krabici gramofonu His Masters Voice Hayes, Middlesex No.87, na místo stolu. Prasklé pero není na závadu. Sháňka po hodinářském know how k předmětům nadčasovým má své kouzlo.

Vše prošpikovat úryvky o řemeslech a jiných nezbytnostech denního života, jazykem počátku XX. století, jazykem co hladí po duši. Úryvky z útlého svazku, připomínajícího spíše modlitební knihu: "Kalendář hodinářů, zlatníků a příbuzných řemesel na rok 1914". Pohladí jako Peer Gynt, jazykem starouše Edvarda Griega.

O to více se omlouvám čtenářstvu váženému, zablodivšímu na strany tyto, za jazyk neumný.

Bylo nebylo, v dřevních dobách Buštíku, plného dřeváků a polodřeváků za hubičku. Později na blešáku na konečné pařížského krtka Porte d'Orléans směrem na Porte na de Vanves ale i v Plzeňských Štruncových sadech. V Dejvické Modré menze a nejnověji mezi polorozbořenými halami staré Kolbenky, důstojných to kulis i pro dědu Paul McCartney.

Tam všude lze pilovat obřad smlouvání pro cestu mezi musulmany. Nasadit poloviční cenu a po malých iteračních krocích se dostat ke dvou třetinám. Otráveně odcházet. Herecký výkon zakončit proklamací, že děti nebudou mít Ježíška a plácnout si. Smlouvat nejde jen s babkama, které prostřou na zem čistě vypraný ubrus a na něj vystaví, co našly ve skříni nebo na půdě po nebožtíkovi. Se slovy "Dej panáčku kolik myslíš, já se v tom nevyznám", jde těžko smlouvat a prozíravě spíš něco přidáte. Vedle babek tam posedávají stálice, jako brusič, prodavač starého nářadí a jeden americký cestovatel s čínskými starožitosmi. Ty krásy, co tady sbíráte, bude jednou prodávat Vaše drahá polovice, aby měla na nájem. A jedna rada na konec, doma nenápadně uschovejte jedno dobře naškrobené prostěradlo a je jedno jestli přebýváte u Port Vanvés, nebo poblíže Buštíku.
Zbývá jen pořídit ilustrativní záběry. Nafotografovat nástroje pro připravovanou publikaci je krásná věda. Když máte ty krásné nesmysly v kupě, posaďte se pohodlně do křesla a každý kus alespoň půl hodiny pozorujte a obracejte v rukou. Pohrajte si se světly, aby detail, loga a ozdoby vynikly. Až budete spokojeni s pohledem, zafixujte kus oproti vhodnému, pokud možno rozostřenému pozadí. Nasaďte makroobjektiv a vemte fortelný stativ. Horší to je s akčními snímky s prsty hodináře a rozmáznutou točící se řemenicí soustruhu. Nemůžete použít dlouhých časů a model chvíli nepostojí. Výsledek bývá ilustrativnější. Chce to jen trochu štěstí a trochu víc dřiny.

Něco historie.

Po represích francouzského katolického krále vůči pokrokovým protestantům uteklo mnoho hodinářů z Paříže, pravlasti špindlovek, i z oblasti Besanson, kolem Blois, pravlasti hodinářského vercajku, přes kopec do Švýcar. Co trochu větší potok, to tikající údolí a dokonale izolované know how horským hřebenem.

Zdá se neuvěřitelné, jak zranitelné knihy mohly přečkati stovky let požárů a zatékání střech z placatých kamenů. Ubránily se hladovým zubům času, krys a mol, stejně jak křehké nástroje hodinářské rukám rozběsněných žen, když to chudé řemeslo dost nevydělávalo a robata brečela v sednici.

Josef SLADKOVSKÝ o kroku chronometrovém v Kalendáři hodinářů, zlatníků a příbuzných řemesel na rok 1914
Za starších dob, tak asi kolem 15. století, kdy námořní plavba byla již v plném rozkvětu a kdy obchodní, plachetní lodě křižovaly všemi směry po dalekém moři, nedostávalo se spolehlivých pomůcek, dle kterých velitel lodi, nacházel-li se na širém moři, by mohl s určitostí udati směr, jakým se má loď ubírati a polohu, na kterém bodu zeměkoule se právě jeho loď nachází. Ještě za jasného dne a hvězdné noci bylo možno zkušenému lodníkovi dle stavu slunce a polohy hvězd udati směr, kterým, chce plouti. Avšak za mlhy a tmavé noci nemohl bez obavy vydati se na širé moře, zvláště ne na místa pro plavbu nebezpečná. Až teprv vynálezem kompasu a čas měřících strojů umožněno lodníkům dodržeti určitý kurs i při zakalené obloze. Tyto první hodinové stroje byly ovšem ještě nedokonalé a proto vypsala anglická vláda na počátku 18. století cenu 20.000 liber šterlinků (K 480.000) na stejnoměrně jdoucí stroj, dle kterého by bylo na lodi možno určiti na vteřinu pravý čas a tím i udání poledníku. Tuto cenu získal lodní tesař John Harrison, který na podnět svého syna sestrojil v roce 1728 krok chronometrový. Tento krok později zdokonalil francouzský hodinář Le Roy (žil v Paříži od roku 1717—1785) hlavně tím, že vynalezl setrvačku kompensační a následkem toho docílen přesný chod i v rozličné teplotě. Od té doby mimo kompasu a sextantu jest to hlavně také dobrý chronometr, který umožňuje na lodi, v širém moři se nacházející, spolehlivé udání polohy a směru. Za tou příčinou mají větší lodě i několik námořních chronometrů na palubě, jichž denní chod a odchylky jsou v námořním ústavě vyzkoušeny a na tabulce, která je každému stroji připojena, zaznamenány. Od námořních chronometrů požaduje se co možná stejnoměrný denní chod, který se nesmí odchylovati více jak několik málo stotin vteřiny od pravého času. Stroj, který by snad každý den pravidelně se předešel o 0'2 vteřiny, takže na konci 30. dne obnášela by celková odchylka 6 vteřin, je spolehlivější, jako stroj druhý, který by snad za 30 dní nedifferoval ani o vteřinu, za to ale během těchto 30 dnů kolísal by stále jeho denní chod brzo o něco napřed, pak zase někdy o něco pozdě. S pravidelnou, třeba velikou chybou 0'2 vteř. denního chodu může službu konající důstojník počítati, kdežto u stroje druhého neví nikdy s určitostí, na čem vlastně je. Aby otřesy a zmítání lodě neměly na chod chronometrů vliv, jsou tyto umístěny na lodi na nejpříznivějším místě. Stroj samotný je hermeticky uzavřen v kovovém pouzdře, toto zase ve dřevěné skřínce a celek nachází se ve vatované ochránce na kardanickém závěsu s těžištěm na spodní straně. Následkem tohoto zařízení nedělá chronometr každý pohyb lodě ssebou, nýbrž setrvá stále číselníkem ve vodorovné, klidné poloze.
Stroje námořních chronometrů jsou větší strojů kapesních a mívají obyčejně jejich desky průměr 70 mm. Taktéž ostatní části jsou drženy ve větším rozměru a při 70 mm průměru desek bývá obrouček setrvačky 30 mm v průměru. Stroje tyto jsou tak zařízeny, aby s jedním natažením šly 56 hodin. Setrvačka dělá 14.400 kyvů za hodinu (oproti 18.000 u kapesních strojů) a lepší anglické výrobky jsou vesměs se šnekem a řetízkem k vůli stejnoměrnému tahu péra. Většina německých výrobků šneků nemají. Chronometry lepší jakosti mají na číselníku ještě i čtvrtou ručičku, která ukazuje stav tažného péra, t. j. ona naznačuje, kolik hodin uplynulo od posledního úplného natažení a kolik hodin ještě stroj půjde až do úplného odběhnutí.

Za povšimnutí jistě stojí i obsáhlá kapitola z Ottova slovníku naučného ilustrující vážnost řemesla hodinářského na konci století devatenáctého. Stejně jako naděje vkládané v stroje elektrické.

Řetízky špindlovek na klíček nejtovaly francouzské jeptindy v klášterech, neb oplývaly božskou trpělivostí a v hrdém Albionu doznívala jejich výroba ještě ve století devatenáctém.

Prokluzuje-li korunka v poloze natahování, narazili jste na automat, nebo na prasklé pero. Automat spolehlivě ověříte při dobrém sluchu a tichém okolí za krouživého pohybu zápěstí.

Povolování cukavým, škubavým pohybem a poklepem po řádném prostříknutí MDčkem.
Pro uvolnění zapadlého nástavce s morse kuželem pomůže podchlazení COčkem, neb vypudit tepelnou vlnou z opačného konce.

Lepení klihem s nadrápaným dřevem a oprava šelaků a mamutoviny je magie.

Leštění větších os na sostruhu z CCCP starým jemným smirkem ze kterého zůstalo jen plátno.

Patinování na špinavém hadráku vleštěním oleje s prachem z pod prahu. Takový prach nahradí i brusné pasty a olej konkor na zbraně.

Hadrák nejlépe kopíruje leštěný předmět, ale může vyčnívající hrot, nebo celou čištěnou součástku vytrhnout a navždy pohřbýt ve svinčíku na podlaze. Omylem přeleštěné plochy, například čočky kyvadla, zkorodují do dvou měsíců vzdušným kyslíkem. Pozor na otisk prstu!

Hodně staré hodiny mají svůj rodokmen jako lidé.

Jádro pudla celé hodinařiny spočívá v umění vyleštit čep.

Tři návody na opravu ulomeného čepu, nejčastější závady hodinových strojů všech velikostí. Nejčistější postup, když seženete přesnou pastorkovinu. Vytočit z pastorkoviny oba čepy, a napertlovat kolečko, když je zničena osička. Nebo vytočit na osičce čepy a nasadit starý, provrtaný pastorek a kolečko. Za třetí můžete vytočit středící důlek, jako při upichování osy, navrtat otvor do hloubky 2-3 průměrů osy, větší o 0.1mm, po zbroušení původní osičky v bodě zlomu.

Odlitek mosazné šibenice zadního čepu kotvy u starších pendlovek lze nahradit dvěmi distančními sloupky z mosazné trubky s centrálními šrouby a mosazným můstkem. Pohodlněji vyladíme rozteč čepů zkracováním sloupků a vzdálenost od kola krokového natáčením kolem osy prvého šroubu. Vyvrtáme nejprve otvor pro jeden sloupkový šroub a po vyladění druhým zafixujeme.

Falešné bití = prasklá pružina návratu kladívka nebo pájený bronz.

Kladívko má udeřit co nejblíže k uchycení tyče/spirály, která je jen zašroubována do litinového soklu.

Při osazování nové kotvy nebo krokového kola je dobré u komplikovanějších strojů nejprve odpojit mechanismus bití, jako při oživování pécéčka vyndáme všechny méně důležité desky.
Ochozenou tvarovatelnou kotvu stáhneme ve svěráku o dvě desetinky. Má-li kameny, pak je posuneme.

Pomalovat nebo opravit ciferník barvama na sklo a vypálit v troubě na buchty (Skořepka)
K čištění číselníku pomalovaného neznámou barvou dobře poslouží rozříznutá brambora.

Mazání a hlazení petrolejem při soustružení malými otáčkami vyžaduje nutnou dávku trpělivosti.

S petrolejem jde pozvolna provrtat i katrová pila.

Vyvarovat se mazání jedlým olejem, který během roku dokáže vytvoří nezničitelnou vrstvu, ale i naleptat povrch uhlíkaté ocele i mosazných ploten

Archivace pro pozdější repasi v oleji, nebo pomocí přípravku KONKOR určeného na střelné zbraně zoxydované střelným prachem. MD a VD40 spray na uvolňování zanechá těžko rozpustný film.

Šůrování směsí čpavku a jaru dokonale rozebraného stroje jemným mosazným kartáčkem a dřevěnými párátky. Kolečka zapíchat ve shodném rozložení do měkké hmoty. Sesazovat od nejhrubších čepů po nejjemnější. Nenechat se unést nezaslouženým úspěchem rozchozených hodin, vypraných jen v benzinu a petroleji.

Zastavuje-li se kolo krokové na stejném místě. Nutno jest označit zub, vytáhnout plochou jej pinzetou, neb opatrně rozklepat. Pokud možno nikdy neubýrat materiál.

Není-li k sehnání ta pravá pastorkovina, porozlédněte se po vlastních zdech, zda tam nevisí něco tikajícího s delším pastorkem stejného kalibru a z jednoho udělejte dva.

Pastorkovinu většinou není nutné před opracováním popouštět, na rozdíl od kované kotvy Rakousko-Uherské firmy Suchý, která bývá velmi tvrdá.

Senker - frzenkáč - záhlubník ložiskových misek v mosazných plotnách kolečkem z tvrdokovu, používaném v řezačkách trubek a nasazeném na ose v rádle. Na malé misky je dobrý řezač skla s karborundovým kolečkem. Na blešácích lze objevit zdobné mosazné exempláře s rezervními kotoučky v duté rukojeti. Nové misky nakonec utemujeme čakanem s kulovou hlavou, stejně jako při opravě vykloktaného čepu, kde ještě z protější strany přivřeme ložiskový otvor kruhovým čakanem. Vytvoří malý kroužek okolo otvoru. Teorie misek mluví o zmenšené třecí ploše čepového osazení a pohodlnějším mazání. Zde nutno připomenout Daliborovu odvážnou hypotézu samomazání přechodu mosaz ocel vzdušným aerosolem.

Kleština (americké kleště) je všestraný nástroj hodináře. Obrobek upnutý za osu v tomto geniálním nástroji lze vyjmout ze soustruhu, podržet v prstech, vytáhnout zuby plochou rovnací pinzetou a opět upnout do soustruhu k dalšímu opracování např. hřídele.

Kleština, oproti hlavičce sklíčidla je přesnější a drží obrobek téměř celým povrchem a tudíš nepoškrábe lapovanou osu. Navíc má zářez umožňující zpětné upnutí do soustruhu ve stále stejné poloze.

Svidříky, upínací hlavičky, jezdec.

Tyglík ze dřeva palmového, prapůvodně určený na šminky (hlinky) Saharských Nomádů. Dokonale slouží jako dočasné odkladiště šroubů právě demontovaného stroje. Konkávní dno umožňuje vyjmout bříškem prstu i ten nejmenší šteft.

Podobně kopie Mattisovo nohy na štětce, pokud možno, z dřeva olivového poslouží k odkládání šroubováků.

Pro dřevo na rukojeti rydel si zajeďte do Patagonie na hlavy nastojato vyschlého kudrnateho dřeva pabuku v místech kdysi napadených drápky překrásných cizopasníků, podobných našemu jmelí.

Rekapitulace pojmosloví soustruhu hodinářského:

vřeteník - vymezen prizmatem na vodicí tyči, vždy vlevo s oboustranným kuželovým uložením vlastního vřetene
vřeteno - s třístupňovou klínovou řemenicí a často s integrovanou přímou děličkou
upínací tyč / klíč - s kolem pro dotahování kleštin a dalších nástavců s různým stoupáním (např. 0,63 Lorch) i exotickým tvarem závitovým, chránícím výrobce před použitím dostupnějšího konkurenčního bazneku.
opěrka - variantně opěrka sklopná s výměnnými vložkami (široké, úzké, s jedním nebo dvěmi válečky pro vedení lapovacího pilníku)
suport křížový s mikrometrickým posunem
ložní - vodicí tyč - různých průřezů ( průměr 20 mm u většiny 6 mm soustruhů), Boley používá sedlový, střechový průřez.
Meziválečný Lorch 8mm a 6mm má stejnou vodicí tyč (zepředu placatou), suport, koník, potažmo piňolu a její morse nástavce. Kombinace takových dvou exemplářů, s alespoň jedním, horizontálně otočným vřeteníkem umožňuje téměř libovolnou kombinaci na jedné tyči i dva vřeteníky proti sobě jako u největšího kufru Lorch, který má ale navíc delší tyč. Novější modely mají tyč o průměru 25 mm, plochou nahoře.
Dokonalá ložiska a setrvačná hmota ručního náhonu uvolní obě ruce a postačí pro jemné práce. Převážná část hodinářských soustruhů s ručním pohonem byla koncipována pro vřeteník vpravo, tj. i kolo ručního pohonu bylo napravo. Většinu nástavců lze provozovat i pravolevě otočené, kromě starých křížových stolů ovládaných levičkou. Soustruhy poháněné šlapadlem nebo transmisí, stejně jako zelený poválečný Lorch 5 z NDR má už support pro pravou ruku. Orientaci vřeteníku prozradí i závit kontramatky kuželového uložení vřetene. U soustruhů určených primárné pro ruční pohon je tento závit vněší kontramatky, té u madla upínací tyče, levotočivý.
Možno zakoupit i tyč ve tvaru klikového hřídele pro jednoválec, umožňující užití psů většího průměru.

Koník s piňolou - vymezen prizmatem na ložní/vodicí tyči.

nářadí upínané do vřetene, vždy se závitem, drážkou podélnou a sedlem kuželovým:

kleštiny - americké kleště, se třemi čelistmi
mosazné upínací vložky - se vkládají do kleštiny s největším průměrem (nepoškrábou lapovaný povrch čepu)
lícní tmelky / duté tmelky - pro přilepení obrobku např. pečetním voskem, šelakem
upínací hlavy / univerzálky / sklíčidla (tří / čtyř / šesti čelisťové)
upínací desky s trnem
unášecí deska pro soustružení v hrotech za pomocí srdíčka nebo pružné stopky
nástavec na leštění čepů s vlastními řemenicemi
upínací trny - pro kolečka bez osy upínací ježek - s osmi radiálními šrouby pro excentrické upnutí a soustružení kuželů
stupňovité kleštiny - vnější / vnitřní

nářadí upínané do koníku:

Navrtavák na morze kuželu lze vyladit pootočením a eliminovat tak jemné nepřesnosti jeho čelistí.

sada oboustranných hrotů a důlků
sada hrotů s morse kuželem do piňoly.
Čtyř milimetrový vyrážeč hrotů pro piňolu a futro pro meší dvou mm morse nástavce s fasetou pro vytažení. Lorch má obé o fous tenčí než G.Boley.
sklíčidlo na piňolu pro upnutí brusných a frézovacích kotoučů
zavrtávací přípravek
nástavec na leštění čepů s vlastními řemenicemi
Osa pro navrtání otvoru opravovaného čepu je podepřena v lunetě upnuté do revolverového nástavce s kuželovitými otvory, řádně při vrtání mazanými. Hrany styčné kónické plochy osy je dobré jemně srazit. Použitelnost u nedostatečné, krátké stopky upnutí v kleštině a u příliš dlouhých os, které, díky vlastní pružnosti mají na volném konci velký rozkmit. Viz ročenka str.150.

Ke stejnému účelu pro náramkové hodinky a cibule slouží unikátní navrtávák. Osa s bočním otvorem pro vyraženi vrtáku, vpravo dole šroub zásobníku vrtáků.

ruční nože - Rýtka
Nože pro upnutí s plátky tvrdokovu nebo keramiky
Nože Boley pro upnutí
Šablona na broušení rýtek

Držák úhlu pro broušení rýtek. Osa s radiálním otvorem pro upnutí a axiálními ložisky na místo koleček jezdících ve vydlabaných kolejnicích v rámu arkansaského kamene. Přečnívající délka rýtka, ta s ostřím kalibruje úhel broušení.

tříč - kuželový výstružník bez břitu pro utemování a kalibrování mosazného ložiskového otvoru
brslen - dřevěná zaostřená tyčinka pro leštění ložiskových otvorů a boků zubů, z tvrdého dřeva stejnojmeného keře.

Padělatelé a rady při koupi obecně.

Dobrý stroj, takový co stojí za hřích, s metrovým kyvadlem, přesněji 981mm od závěsu k těžišti, jako to Newtonovo géčko. Má většinou o kolečko víc, tudíž se natahuje vlevo, neb není ku škodě, když se vteřinová rafička nasazená na krokovém kole se třiceti zuby otáčí v tom správném směru. Má vteřinový kyv a jde minimálně měsíc.
Odhalení padělku = metrický závit.
Pozor na předělávky cibulí na letecké s velkým ciferníkem, nejčastěji s černou samolepkou na ciferníku z inkoustové tiskárny snadno odhalitelné podle rastru běžnou lupou, vteřinovkou posunutou a z 6 na 9, drátkovými nebo trapézovými čerstvě připájenými úchyty řemínku. Nejvhodnějšími adepty takových uprav jsou menší Molnije. Upilované nebo odpájené oko korunky. Taková zkušenost Vás dnes bude stát na aukru bratru kolem dvou a pul tisíce. U zn. Doxa až sedum táců. Prvé náramkovky používaly také strojky cibulí, ale měly porcelánové nebo smaltované ciferníky. Rusové za éry bolševiků kopírovali vše, na nějaké patenty nehledě, ale propojení hodinářského průmyslu pro Luftwaffe s Moskvou, ještě během druhé světově války je trochu obestřeno mlhou. Dnes jsou na špici v tomto konání asiati.
Datace podle hliníkových komponent: Německý chemik Wöhler roku 1827 vyrobil první hliník ve tvaru tmavého prášku, ale v nepatrném množství. Teprve v roce 1886 objevil Američan Hull výrobu hliníku elektrolyticky. Výroba se zlevnila, a tím nastala prudká průmyslová výroba a jeho používání zejména v průmyslu leteckém a automobilovém. Ve větším měřítku začali hliník používat až Němci za I.světové války.

Rady při koupi soustruhů.

Do kleštiny upneme ocelovou jehlu. Její hrot musí sedět oproti hrotu piňoly i pod pořádnou lupou.
Přihlížejte ke kompletnosti příslušenství a nástavců. Dokompletace je velmi nákladná. Drobné součásti se časem poztrácely. Staré kleštiny s většími otvory jsou vzácnější. Častěji se rozlomily při upínání tlustějších os. Pracně jdou vybrousit z duplicitních, diamantovou frézkou upnutou do piňoly. Kleštinu je nutno vymezit třemi planžetami a stáhnout. Cennější jsou dále Lorchovy (6mm) kleštiny, protože jdou, po malé úpravě upínací tyče, do Boleye. Ne naopak. Lorch má nejenom o fous jiné stoupání ale i o chlup menší průměr. Ze stejného důvodu jsou vyhledávanější soustruhy Boley. Dochovalo se na něj více příslušenství a má lepší integrované děličky. Soustruh G.BOLEY má trochu jiné stoupání závitu kleštin než LORCH s jednoduchou jednořadovou děličkou.
Boley sedmiřadovou nebo čtyřadovou (4,24,27,30) u nejmenšího modelu. V upínací tyči kleštin Boley jsou často zbroušeny prvé dva závity pro kompatibilitu se závitem Lorch. Ani odlišná šíře drážky není na závadu.

Montáž ložisek vřeteníku Boley:
Sejmeme mosazné prachovky se zářezem. Předpruženou matici přerušenou zářezem rozevřeme šroubovákem a otáčením vřetene vyšroubujeme. Převlečný ocelový protikužel s trnem proti otáčení vyrazíme z mosazného pouzdra dřevěnou palicí.

Novější Boley

Maďarské soustruhy mají už metrické závity. Důležitý fakt pro rukodělnou dokompletaci.

Lorch 4. generace - má již také metrický závit, dva koníky, jeden přímo na kleštiny 0,4 - 7 mm a novou kleštinu pro morse nástavce.

Demontáž a seřízení vřeteníku. Dvě bronzová pouzdra se štěrbinami pro seřízení vůle osy. Kónický kužel, zvenku širší. Fixace od vřetene po jedné matici. Zvenčí dvojicemi matek, z nichž spodní je nasazena na dvě jehly fixující polohu. Při zlomení jedné nutno vyvrtat přesně obě. Středem bronzových pouzder a vřetenem je provlečena dutá osa pro upnutí kleštin. Axiálně je fixována mosaznou objímkou. Vřeteno je aretováno červíkem v prostřední řemenici. Před sestavením neopomeňte navléci gumový řemen, přičemž bronzová pouzdra není nutno demontovat !!!

Na věžní hodiny si ale špendlírujte Frantu Volmana. Nejlépe uleželý ročník 1928 z Žebráku u Plzně.

Nebo něco od pana Roedla.

Patentovaný systém seřízení prisma v koníku excentrickým šteftem na červíku (prostřední největší šroub). Nejprve povolit čtyři zbývající a prisma povytlačit na nábojovém lisu JOFRA, nebo jednoduše ve svěráku přes dvě velké matice.

Několik druhů univerzálek, upínacích hlav a psů se dnes stává sběratelskou lahůdkou.

I u sto let starých soustruhů Lorch a Boley je mnoho dílů z křehké litiny.
Větší Lorch s pevnou upínací tyčí pro 8 mm kleštiny.
Na nástavce soustruhu pro lapování čepů s žiletkovou hranou se nesmíte křivě ani podívat.
Repase takových nástrojů hraničí s restaurátorstvím.
Na místo kleštiny lze upnout mechanismus, se dvěma mosaznýma řemeničkama, nahrazující roller s lučíkem.
Stavěcí excentrycký hrot unášecího kotouče zachytíme za zub, nebo loukotě kolečka.
Do koníku upneme lunetu se žlábkem odpovídajícím leštěnému čepu.
Řemeničkami propnete strunu lučíku, kterým pohybujeme levou rukou. Pravou jemně přejíždíme pilníkem.
Opracovávané kolečko se pomalu otáčí.

Tyč schodovitě zužovaná na vyrážení osy z kleštin.

Upínací tyč do koníku s knoflíkovou rukojetí a s otvorem pro hroty s morse kuželem. Drží jen na tření, jako u dnešních fréz.

Pohon a umístění soustruhu na pracovním stole.

Jako náhrada transmise z ručního nebo nožního pohonu se dnes používá výhradně pohon elektromotorem. Nejrozšířenější jsou motory z šicích strojů řízené amplitudovou odporovou nebo triakovou regulací. Řemenice na ose motoru má průměr 16 - 36 mm, dokonale vycentrovaná aby neničila ložiska motoru. Materiál mosaz nebo buxus-myrta s mosaznou obručí a s imbusovým červíkem. Řemen kožený kulatý a broušený nebo klínový.

Když se na Vás usměje štěstí a do pařátů se Vám dostane takový starý švihák jako Boley nebo Lorch s ostře řezanou tváří s četnými vráskami na suportu a oblými liniemi vřeteníku. Tak ten si zaslouží něco noblesnějšího. Tiše předoucí, frekvenčně řízený Papst , Nord neb Oriental motor made in Japan. Jste-li vlastenec zajedete si do Náchoda. Jako doplněk poslouží vektorová regulace od TECO s krásně žebrovaným brzdovým rezistorem, který stejně naprogramujete na měkko aby jste šetřili mosazná pouzdra ložisek. Otáčky nastavujete v závislosti na materiálu a průměru obrobku kovovým pedálem. Moment i doběhovou křivku dle momentálního rozmaru. Neopomeňte nastudovat trochu nudné teorie. Můžete jíti i do klasiky. Do meziválečného motoru ze zubařské vrtačky, popřípadě Křižíkova ventilátoru. Na pracovní desku vemte fošnu javorovou, řádně profunělou a ohmatanou. To vše přiheftujte, řádně orezlými šrouby společně s hodinářským svěrákem s kovadlinkou neb bronzovým špalkem a pertlovačkou. Dokonalá dílna má minimálně dvě takové desky pro šesti a osmi milimetrové soustruhy.

Řemen šikmo seříznutý a předem provléknutý skrze vřeteník prošijte. Motor ten na pant přišroubujte by sám svoji vahou řemen napínal i při přešaltování na jiný průměr řemenice. Pro zachování kolmosti řemene dobré jest míti trojitou řemenici i na ose motoru. Nemusíte pak s vřeteníkem posouvati.

Po ukončení práce řemeslník vždy utře lesklé plochy soustruhu a nástavců od otisků prstů, aby zabránil korozi.

Dřevěný kufr plný šperků

Lorch 8mm s kolem (ručního náhonu) r. 1940 za 4500. - K na počátku Druhé Světové války
horiz. otáčecí vřeteník se stupnicí
jednostranně uložené vřeteno umožňuje nasazení řemene bez demontáže, nebo nutnosti sešívání řemene

20 ks kleštin 0,4 – 4,2 mm
25 ks morse nástavců
10 ks morse nástavců frézovacích
3 ks hrotů do koníku
10 ks unášecího srdce 1 – 9 mm
5 ks stupňovitých kleštin konkávních. Devět schodů připomíná malý antický amfiteater. Na první pohled némlich stejné kleštiny. Při bližším ohledání liší se, soused od souseda, o čtvrtinu milimetru = (22-4)/(5x9). Jest to jedna desetina míry anglikánské, zvané inch. Štěrbiny kleštin kontinuálně překlenou rozsah celý pro upnutí koleček o průměru 4 až 22 milimetrů.

A samotný stůl racovní:
Fortelná deska s výřezem pro břich hodináře. Stavitelné podpěrky předloktí do neuzavřeného otevřeného véčka pro eliminaci starého pana Parkinsona společně s bílým lajntuchem mezi nimi zavěšeným na popadané šroubky. Spousta pidišuplíků nad i pod stolem.

Malá obdélníková, příruční vyrážečka čepů, osiček pro upnutí do svěráčku, bráná na povinnou cestu do světa. Podobná spodní, otočné části nýtovačky G.BOLEY s velkou sadou čakanů pro zasunutí shora do centrovací hlavy, a protikusů do otvorů v otočné stolici.

Finýrka plus sada frézek, které padnou téměř do všech modelů z přelomu IX. a XX. stol. Mosazné kužele a ocelové trny pro upnutí obráběného kolečka mívájí každá jiné. Finýrka vertikální obsahuje dokonalý křížový stůl, oproti zjednodušenému a u verze horizontální. Transmise je ze dřeva třešňového a madlo na mosazném loukoťovém kole ručního pohonu z černého ebenu. Dnes spíše vytrýnová záležitost.
Při výrobě zcela nového kolečka nebo opravě více nežli čtyř následných zubů nepoužitelná bez děličky pro značkování, předřezání polohy. Odtud snad název finýrka pro finální dokončení tvaru zubů. Může ji nahradit soustruh s frézovacím nástavcem.

Roller měl snad každý hodinář, soustruh každý pátý ale děličku stěží každý padesátý, proto jsou takovou vzácností.
Těch chudších bylo jako pěšáků zusa, za válek Genpei převyšujíc urozené jízdní samuraje v počtu padesát ku jednomu.
Málo kdo měl potřebu řezat úplně nová kolečka.
U starších děliček se značkovalo malou frézkou poháněnou lučíkem, nebo tětivou namočenou v brusné pastě.
Robustní na fous 2999 gramová dělička s litým mosazným dvaceti centimetrovým kotoučem s poslední dráhou pro třistapětašedesátková roční kola se základními sedmadvaceti drahami

365,160,104,108,100
88,86,84,82,80
78,76,74,72,70
68,66,64,62,60
58,56,54,52,50
48,40 a jejich děliteli.

Náhon značkovací frézky lučíkem. Kované komponenty z prvého roku IX. století. Mosazný špalek pro upnutí do svěráku. Signováno rytcem – Fecit F.G.S. Vienensis Anno 1801. průměr frézky 18,5 mm, trnu 4,2 mm

Měrka trnů osiček.

Anglická šroubová závitnice Stubs používaná i jako kalibr závitů šroubů.

Měrka zubů.

Hmatací kružidlo.

Měrka – obkročák, pružinové měřítko. Možná karátovník.

Meter Massi, ladných tvarů, pro měření vnějšího a vnitřního průměru do 120 mm.

Mikrometrický šroub mosazný.

Mikrometry.

Databanka kamenů, hodinářských rubínů ve stoosumdesáti skleněných mini zkumavkách, označených zlomkem na korkových zátkách. Vnější průměr kamene v setinách milimetru lomený světlostí ložiskového otvoru.

Osmerka na stahování nepokoje.

Svěrka na zkracování šroubu.

Svěrka na leštení hlavy šroubu.

Stahovák rafiček.

Tlakem na boční pružiny nejprve jemně podebereme rafičku, pak opře dvě nohy o ciferník a stáhne jednu ručičku.

Nástroj na opravu, rovnání a zapilování rafiček

Senker - senkspiel - hlubič na zahlubování ložiskových misek pro mikrokapku oleje. V žargonu starého cikánského hodináře. Vytočení senkrovny, jímky na olej.

Štauferka – olejnice mosazná, drobet titěrnější té z Tower Bridge.

Frézka na vytvoření, zkalibrování čepu

Sada miniaturních fréz.

kladívka. s mosazným nebo měděným tloukem.

Záběrák pro zkušební odvalování opravovaných, nebo vyráběných koleček na hrotech. Kontrola (modulu) správného profilu zubu. Hroty pro malý záběrák z kulatiny 1,5mm.

Podobný tester s hroty na vystřeďování a házivost.

Vyvažovačka koleček setrvačky roztočených na kamenných břitech na osách nebo čepech. Nevyvážená se zastavuje vždy ve stejné poloze. Váhy na vyvažování setrvačky.

Svěrky s výměnnými kleštinami mistru hodinářskému nahradí soustruh a do 0,5 mm jej předčí.

Sada malých svěrek

Svěrky.

Pilníky a drátěný štětec

Arkansaský kámen na broušení skalpelů

Geniláně jednoduchá čisticí bradka z jemných mosazných drátků.

Plochá pinzeta vyrovnávací

Pinzety

Platner na slícování (souběhu) ložiskových otvorů v sesazených plotnách.

Stojany pro odkládání šroubováků.

Dřevěné šroubováky poslouží pro nasazení nemagnetických šroubů do těžko přístupných míst.

Navíječka per s přepinatelným pastorkem pro pravý a levý chod. Pružinu je dobré na konci popustiti.

Zaseklé péro = vyndat krok nadzdvihnutím desek, pouze na straně nepokoje, nebo poslední kolo v řadě. Stroj přibržděný ponořením v petroleji. Pero vyndavat v hadru.
Poprvé navíjíme péro na soustruhu aby si zapamatovalo tvar, pak v pérovníku postupně po etapách a řádně necháváme vždy na chvilku oddechnout.
Maltézské kříže z pérovníků jsou při opravách často vykuchány. Péro tlačilo do maxima maltézského kříže. Prokluzující péro pendlovek může nastartovat domácí rituál, každodeního natahování.
Oprava péra, které není zapozdřené v pérovníku, odtrženého od středu.
Vytáhnout, bez demontáže desek celé péro, vypilovat nový centrální úchyt a opatrně nastrčit nazpět.

Vykružovák plexy sklíček.

Sada bambusových kroužků slouží pro podložení opravovaných náramkových hodinek.

Roller. Čepový soustruh s lučíkem nebo modernějším navijákovým splachovadlem, upnutý do svěráku, na broušení diamantovým a leštění čepovým pilníkem. Čep hřídele se musí otáčeti proti směru pohybu pilníku. Pouhým okem neviditelnými vroubky.

Ve větší kazetě rolleru Tour a Pivoter bývá štěrbinová měrka čepů a tři tyče s opěrkami čepů 0,1 až 3,6 mm po jedné desetině. Když se hodinář vzmohl, koupil si soustruh. Proto je tolik dekorativních rollerů k mání, ale povětšinou s ulámanými žiletkovými kroužky direk čepů.

Jednostranný (bez koníku) dlaňový soustruh Boley (otáčený dlaní) s dvanácti mosaznými 5 mm kleštinami s vnitřním závitem a redukcí pro tři 3 mm pidikleštiny.
Takové malé obráběcí stroje roztáčela transmise, lučík, splachovadlo nebo přímo dlaň hodinářova.

Čepový pilník, často v oboustranněm šroubovacím kovovém pouzdru. S postupně zjemňující hrubostí až po hladký. Doleštění Arkansasem. Hrubší je indický, červený kámen.

Dělový, kopinatý vrták tak snadno neujede jako spirálový, při navrtávání osičky pro nasazení provizorního čepu.

Stejně jako krátký kopinatý navrtáváček upnutý do koníku. Nebo dutý navrtávač čepů do koníku. Do třetice specielní nástroj.

Centrovací jamku před vrtáním je nejlépe udělat přímo na soustruhu ostrým nožem z ruky, který se sám navede na střed, místo důlčíku. Cesta nejmenšího odporu.

Stejně vrták upnutý do sklíčidla piňoly se na jednu stranu sám centruje. Pozor ale naopak nepřesnosti sklíčidla způsobují téměř vždy kuželovitý otvor otevřený ke koníku.

Čtrnáctidení a vícedenní regulátory s vlasovými čepy, dlouhým krokem, kompenzovaným kyvadlem. Májí o kolečko víc a proto se natahují doleva.

Střízlivé linie empírových regolátorů u strojů, ciferníků i skříní.

Klíčovky Longines v distingovaném kabátě a se srdcem řezaným v mosazi

mikroregulace calibru Molnija.
mikroregulace calibru Patek Philippe 1899.
Starší mikroregulace a kámen v chatonu v cibulích Omega.

Měření cibulí: průměr v linkách. 1 linka (tři čárky) = 2,56 mm

Přesnější určení : kalibr stroje pod setrvačkou (dvouciferný plus jedno desetinné číslo a dvě písmena)
Dnešní znační: caliber Miyota.

Příklady průměrů krokového kola neznačených čtvrťových strojů (před G.Beckerem) 23,1/30 zubů a 23,8 mm/24 z. Rozteč ploten 26.3 a 23,8 mm.

Značení strojů Gustav Becker, P48 - délka ideálního kyvadla v cm.

Budík z Buštíku

Zastavení druhé s panem H. mistrem strojů tiskařských, restaurátorem a stínovým kustodem muzea hodin na Karlštejně. Člověkem božím. (lat.custos – strážce, ochránce hodin a vývrtek) s uleželým kusem damascénské ocele ve špajzu.

Prasárna. - Fixace uvolněného ciferníku kapičkou vteřinového lepidla při rychlém vycentrování otvoru vteřinové rafičky. Při demontáži odříznout žiletkou. Nebo velmi opatrně nahnout štefty.

Ciferník Doxa drží dva excentry zaříznuté do měděných šteftů.

Ciferník Omega malé šroubky po obvodu pod ráfkem.

U Roskopek je často provizorně fiksován ciferník drobkem korku mezi ráfkem a ciferníkem

Broušení vrtáků kopinatých a jejich kalení je kapitola sama pro sebe. Některé byly tak kaleny, že jste se na ně nemohli křivě podívat.

Nedostupné závitníky můžeme vybrousit z ocelového šroubu, s požadovaným závitem, do čočkovitého průřezu.

Zalomený závitník. Kapka petroleje na ocel, líh na hliník a dural. Zasunout tři nejsilnější houževnaté jehly, které ještě projdou. Svázat drátem vázacím a vyšroubovat přesným trojúhelníkovým klíčem vlastní výroby.
Postup druhý je založen na postupném trpělivým ulamování kousek po kousku drobtů závitníku tvrdou ocelovou jehlou. Vhodné zejména pro neprůchozí otvory.

Mosazný šroubovák s výměnnými hroty v držadle a levotočivým upínáním sám utahující se při povolování šroubu.

Nebo čtvero šroubováků v sobě skryto, jak v ruské matrjošce, neb kraslici.

four-in-one
EEDEEMANN 8.CO
Chicago.U.S.
PAT'S PEND'G

Přípravek pro opravy a čištění ciferníků, leštění převodových koleček.

Hladítko pro jemnou pasířinu s odvalovací kuličkou v měděném pouzdře na promačkané pláště-slupky cibulí. šroubovák s vedením na levotočivý šroub s úzkou ryskou kola před pérovníkem. Svěráček pro citlivé upnutí opravováného kolečka za osu, čtrnácti průměrů a to v místě těsně u kola kde porušení lapování příliš nevadí.

Děrovač čtvercových děr do ručiček a prostřihování ozdob nebo snad kleště děrovací na perka do hodinek.

Srovnávačka koleček šroub výškový, stranový s podpěrkami. Jiné provedení.

Hmatadlo.

Mosazné špalky ze kterých se řežou plátky na výrobu koleček.

Planžetu na zavěšení pendlu je dobré vrtat sevřenou mezi železnými plátky.

Závaží zavěsit ne na silon ale raději na ovčí spletená střeva.

Anglické šroubové závitnice.

Levotočivé šrouby bývají označeny dvěmi rovnoběžnými ryskami podél drážky pro šroubovák.

Takovým hodinám i nástrojům na jejich výrobu, stejně jako varhanám moc nesvědčí, když stojí ladem, nejdou, nebo se na ně nehraje. Vlastně ani Vaší mozkovně moc nesvědčí, když zahálí.

A kam na matroš ?

Samotným Vám asi bude žinantní prohlížet popelnice jako zdroj takových pokladů. Doporučuji proto chodit na blešáky a do sběrných surovin, kde Vám to ti odvážnější i protřídí. Dříve tento článek objevného řetězce zajišťovali téměř výhradně popeláři - starožitníci. Dnes jim úspěšně konkurují bezdomovci. Dalším zdrojem jsou vyklízené půdy, pokusně roztříděné na čistém lajntuchu. Takovéto neprůbojné, ale nejcennější stánky jsou pravidelně v zastrčených koutech burzy. Podle půdního zdroje jsou pojmenovány proslavené francouzské blešáky. Hned po ránu, ještě za šera prolézají Buštík nebo Kolbenku majitelé nebo nákupčí z kamenných krámů a kazí ceny.

Na osičky ocelové dráty z motorky nebo bicyklu. Dají se dobře kalit i popouštět. Mosaznou kulatinu v Hutníku a vzácně na blešácích.
Řemenice lze vytočit z buxusu z jižní Provance nebo ebenu Afrického. V obou případech opásaného mosazným prstencem.
Planžety na závěsy kyvadel ze zubních planžet.
Planžeta z žiletky, ale takové stařičké se třemi otvory, co je dnes k dostání jen v army shopech, do menších věžních strojů.
Mosaz na kolečka z dobových mincí, numizmatici nebudou souhlasit, vykovaných do patřičné tloušťky pro zhutnění materiálu.

O umění restaurátorském:

Restaurování nástrojů na práci tj. s přihlédnutím k funkcionalitě, nebo jako muzejní exponát se zachováním i nefunkčních komponent. V praxi bývají často aplikovány oba přístupy součastně. Než-li se některé nástroje probastlily do dnešního času prošli nezřídka několikerou "zdokonalující přestavbou". Bastlíř nahradí ztracené pero neboli falc zámku teakového futrálu na roller plátkem nazelenalého buxusu. Je pružnější a lépe klouže. Zabrousí prizma hodinářského kovaného svěráku a následně jej vyleští na hadráku. Doplnění mosaznými podložkami. Do paken vypiluje rysku pro upnutí osičky. Tak nějak by nástroj opravil dobový řemeslník. Něco podobného ti praví restaurátoři s kulatým razítkem neradi vidí. Jediným kritériem krásna je původnost. a "skromnost je sestra talentu."

O cenách:

Špatně jdou na odbyt malé dámské hodinky, neb ženy mají dosti jiných šperků a na opravu jsou příliš titěrné. Naopak cibule se dobře opravují, ale na zápěstí působí přeci jenom poněkud exoticky a proto nejsou také tak ceněny, i když od věhlasných firem vyrobeny jsou.

Hesla na dopracování:
zborcená ocel pri kalení
kalení osičky ve slině na špičce prstu
nože pro Lorch ze stavitelných výstružníku
upínací prípravek plátku
taušírování = vtloukání zlatého/stříbrného drátku do mini rybiny vytočené v oceli
kamenný ořech barvy slonového klu = africký plod
prkénkové pendlovky bez housingu z dobrého masivu
pro vodotěsnost sklíčko lepené šelakem - starší technika

Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste. (Theodore Roosevelt)

Literatura:

katalog 1904
katalog nástrojů H. Roedl 1912
katalog nástrojů Boley
katalog součástek Boley

domovská stránka ...