Virtuální muzeum  hodin
Astronomické HODINY A ORLOJE UHERSKOBRODSKA
   

Následující stránky jsme díky laskavosti autorů převzali z hvězdárny Uherský Brod téměř bez úprav. Jedinná úprava spočívá v přidání této navigace a v lehkém grafickém přizpůsobení novému formátu stránky. Za informace děkujeme.

Město Uherský Brod se může pochlubit jistou raritou. Na jeho území se nacházejí tři jedinečná časoměrná zařízení. Je to předně orloj, umístěný na radniční věži, potom Růžičkovy astronomické hodiny, které jsou vystaveny v budově radnice a konečně v Muzeu Jana Amose Komenského je k vidění Nivnický orloj. Tyto tři mechanismy reprezentují odlišné konstrukce různého pojetí orlojů. Radniční orloj upoutá pozornost pohyblivou figurkou Černého Janka a Měsícem – polokoulí – demonstrujícím střídání měsíčních fází. Nivnický orloj dokumentuje typ orlojů, které bychom mohli označit za lidové, naivní. Dokládá dovednost prostých lidí, lidových kutilů. Astronomické hodiny Vilibalda Růžičky vynikají zase technickou dokonalostí.

Obecné povědomí lidí o orlojích představuje defilé apoštolů, zakokrhání kohouta a hlas cinkání zvonu, za jehož provazec tahá Smrt. Tak je tomu na pražském orloji. Alegorické figurky sice představují významnou součást orlojů, zvláště ty, které se pohybují. Z hlediska samotného mechanismu je to však méně významná část.

Co je orloj

K pochopení celé problematiky bude proto vhodné ve stručnosti představit orloj jako takový. Správce pražského orloje Jan Táborský uvádí ve Zprávě z 16. století, že, „kdo v umění hvězdářském nic nezná, žádný ten bez ukázání, zvlášť pak v sphérách, jemu vyrozuměti nemůže, než na kolik hodin ruka ukazuje.“1  A právě tyto „sphéry“ byly součástí nejdůležitějšího mechanismu, kvůli kterému bylo takové zařízení konstruováno – astronomické části, nazývané orloj. V Ottově slovníku naučném se můžeme dočíst, že orloje „nazývaly se u nás za starých dob hodiny, obzvláště ty, které byly na věžích a radnicích“,2 a v Slovníku cizích slov se píše, že orloje jsou „složité věžní hodiny s bohatou výtvarnou výzdobou“.3 Termín orloj pochází z řeckého horologion, značící staré celodenní hodiny rozdělené na 24 hodin. O astronomické funkci není v uvedených definicích ani zmínky. Výklad slova orloj není jednoznačný, jeho původní význam můžeme chápat spíše jako časoměrné zařízení, ukazující hodiny a jejich zlomky. Dnes ale vnímáme orloj jako nadstavbu využívající hodinového stroje k demonstraci pohybů kosmických těles, Slunce, Měsíce a hvězd, kalendářových údajů a pohybů alegorických figurek. Některé orloje obsahují i planetária, demonstrátory oběhů planet kolem Slunce – příkladem může být Štrasburský orloj. Primární částí orlojů je jejich astronomická část, jejímž „průmětem“ do občanského života je část kalendářní. To samozřejmě platí v ideálním případě, když astronomická část předvádí pohyb Slunce po ekliptice znameními zvířetníku. Definovali jsme orloj jako demonstrátor pohybů kosmických těles. V čem se liší od orlojů astronomické hodiny, jak svůj výtvor nazval Vilibald Růžička? Astronomické hodiny rozšiřují možnosti orloje, ukazují určité hodnoty, které z těchto pohybů vyplývají, např. výšku Slunce nad obzorem,  časovou rovnici, udávající rozdíl časů slunečního od SEČ, apod.

Co orloje ukazují

Člověk vypozoroval pohyby kosmických těles a vztáhl je k svému dění na Zemi, protože potřeboval   přesně vymezit určitá období, která se opakují ve stejných časových intervalech. Takto definovaná jednotka času se stejnou periodicitou opakování ale v přírodě neexistuje. To, co člověk nenašel v přírodě, našel právě na obloze. Vystřídáním měsíčních fází vznikla pevná jednotka o délce 29, 5 dne. Člověk vypozoroval, že změny vegetace souvisejí se změnami dráhy Slunce na obloze během roku. Vznikla delší časová jednotka, tou byl sluneční rok. Orloje předvádějí obě časové jednotky. Měří ale především základní veličinu k určování času, který je dán otočením Země kolem své osy. I když, jak píše historik astronomie Zdeněk Horský v knize o pražském orloji: „... o to na orloji nikdy nešlo v první řadě – tedy ukazování času“4, i tak hodinový stroj zůstává základní částí orlojů, od jejichž chodu se další pohyby odvozují.

Orloje předvádějí časovou periodu den, rok a periodu lunace. Jejich kombinacemi mechanismus orloje či astronomických hodin získává další možnosti vedoucí až k předpovědím zatmění Slunce, Měsíce,  východů a západů obou těles nebo soumrakových východů a západů Slunce. Orloje slouží k zobrazování časových period, ale ne každý zobrazuje všechny uvedené možnosti. V našem případě ze tří zde uvedených orlojů z Uherskobrodska mají nejvíce funkcí Růžičkovy astronomické hodiny.

Orloje demonstrují historii měření času a zprostředkovaně také středověké kosmologické názory. Jsou spjaty s vynálezem mechanických hodin. K nám pronikl vynález takových hodin nejspíše za vlády Karla IV., první zmínky o hodinářích a orlojnících jsou z roku 1376. První hodiny měly jen jednu ručičku, která sloužila k ukazování celých hodin a jejich zlomků. Když stojí ručička na dvanáctce, ukazuje vrcholící Slunce o poledni, pak měří odpolední a večerní hodiny a na 24 hodinách ukazuje půlnoc. Pak postupuje po ranních a dopoledních hodinách, aby pak opět dostoupila k polední 12 hodině. Můžeme se tedy domnívat, že původní význam slova orloj patřil mechanickým hodinám právě proto, že jejich jedna ručička obíhající po 24 hodinovém ciferníku napodobovala a tím symbolizovala pohyb Slunce po obloze. Pak by význam slova orloj, i když to definice neuvádějí, zahrnoval i astronomická měření, byl skutečně astronomický, zvláště když se první astronomické demonstrátory s dalšími astronomickými pohyby (např. Měsíce, Slunce po ekliptice) objevily těsně po vynálezu mechanických hodin. Máme tak důvod o jejich astronomickém účelu nepochybovat. Napodobením pohybu Slunce, později Měsíce i hvězd na orlojích, člověk „dokázal napodobit ten nejdokonalejší stroj, který vůbec znal: vesmírný stroj. Dokázal na svém orloji udělat totéž, co podle jeho představ ve skutečnosti vykonal Stvořitel světa, nejrozumnější a nejdokonalejší. Týž řád, který Bůh vtělil do vesmíru, vnutil člověk hodinovému stroji. Proto ta hrdost nad dílem, proto tolikrát opakované srovnání s nebeským strojem, jak je najdeme nejen třeba v Táborského Zprávě, ale ve veršování o pražském orloji i v písemnostech o jiných orlojích“.5 To byl filosofický důsledek sestrojení mechanických hodin.  

Dělení dne na 24 hodin bylo používáno od druhého století a převzaly je i mechanické hodiny. Takto dělený čas se používal až do čtrnáctého století. V 16. a 17. století vytlačil v Čechách starší způsob měření času („českými hodinami“) čas dělený na 2 x 12 hodin, počítaný od západu Slunce.6  Jan Amos Komenský takové dělení dne užívá i v astronomické pomůcce O vycházení a zapadání přednějších hvězd oblohy osmé,7 sloužící k orientaci ve hvězdách a souhvězdích na obloze. Způsob měření času na 2 x 12 hodin je používaný dodnes, kdy velká ručička oběhne číselník dvakrát za den.

Do konstrukcí ciferníků mechanických hodin a orlojů se promítlo i měření času s nestejnou délkou hodin. Je pravděpodobné, že užití stereografické projekce na cifernících orlojů bylo dáno potřebou ukazovat právě tento typ hodin, na něž se na více místech Evropy počítalo ještě v první polovině 15. století. Den byl rozdělen od východu do západu Slunce na šest hodin a čas od západu do východu Slunce také na šest hodin, takže jejich hodina odpovídala naší dvouhodině jen dvakrát do roka, a to při jarní a podzimní rovnodennosti, kdy jsou den a noc stejně dlouhé. Tento čas se nazývá babylonský – v této oblasti nejsou vzhledem k blízkosti rovníku rozdíly mezi dlouhým dnem v létě a krátkým v zimě tak výrazné jako u nás.

Slunce se pohybuje po ekliptice, zdánlivé dráze, po které projde jednou za rok mezi znameními zvířetníku na pražském orloji. Stejné je to na takzvané astronomické sféře, jinak označované jako ciferník. Zároveň můžeme sledovat nejen polohu Slunce, ale také i čas jeho východu a západu, pomocí ručičky spojené se zpodobněním Slunce, která přesahuje na ciferník. (Ekliptika je z geocentrického pohledu projekce sluneční dráhy mezi hvězdami.) Tento pohled byl také všeobecným středověkým názorem na výsadní postavení Země ve středu vesmíru. Proto orloje svým uspořádáním, s nehybnou Zemí uprostřed astronomické sféry, vyjadřovaly tuto kosmologickou koncepci. Astronomickou sféru, která je na pražském orloji, má i Růžičkův orloj a měl ho také první model orloje v katedrále ve Štrasburku. Ten se stal jedním ze vzorů pro konstrukci astronomických hodin, které sestrojil Vilibald Růžička.

V současnosti jsou dokonalejším pokračovatelem funkce orlojů planetária zobrazující vesmír projekcí na polokouli, zatímco orloje zobrazují vesmír se Zemí do rovinného průmětu, tak jako u nás populární astronomické otáčivé mapy oblohy. Je to vlastně jakoby astronomická sféra orloje, zjednodušená verze tzv. astrolábu – starověkého a středověkého astronomického navigačního přístroje. Pomocí dne a hodiny, kterou si nastavíme na stupnicích v obrazové kruhové výseči, můžeme sledovat změnu postavení hvězd a souhvězdí během noci v průběhu roku. Na mapě je zobrazena také ekliptika, takže můžeme sledovat i dráhu Slunce. Pomocí hodinové stupnice určíme též jednotlivé východy hvězd a Slunce. Takovou otáčivou mapu mají Růžičkovy astronomické hodiny. Je sestrojena jako astronomická sféra projekcí se středem v severním světovém pólu. Astronomický ciferník či sféra orloje je vlastně zjednodušenou astronomickou mapou, redukovanou na ekliptiku, se znameními zvířetníku, kterými se pohybuje Slunce.

 Kromě Slunce se na orlojích může po ekliptice pohybovat i Měsíc. Taková konstrukce je ale poměrně vzácná, vyskytuje se například u pražského orloje, který byl tímto ve své době mezi orloji raritou. Měsíc se pohybuje spolu se Sluncem po ekliptice a zároveň předvádí fáze. Střídání fází je demonstrováno natáčením zlaté a černé polokoule směrem k pozorovateli. Měsíc měl pro naše předky značný kalendářní význam. Mnohé zajímalo, v jaké fázi se nachází, protože v době úplňku bylo možné některé práce konat i po setmění. Z astronomických ukazatelů orlojů tak budily největší pozornost právě měsíční fáze, vždyť měsíční světlo bylo v době, kdy neexistovalo pouliční osvětlení, jediným zdrojem světla v noční temnotě.

Nejčastěji bývá Měsíc na orlojích představen ve statické poloze a pouze demonstruje změnu fází, tak jak je tomu v případě orloje v Uherském Brodě na věži zdejší radnice. 

Radniční orloj v Uherském Brodě

Hodiny, Černý Janek a Měsíc jsou tři části zdánlivě nesourodého časoměrného celku. Ve skutečnosti máme před sebou objekt, který můžeme nazvat orlojem. To je nutno zdůraznit, protože většina lidí si všimne hodin a plastiky Janka. 
Tři části orloje,
časoměrná část – hodiny,
astronomická část – demonstrátor fází Měsíce
a figurální část – Černý Janek, vznikaly postupně. Nová radniční věž byla dostavena v roce 1715 a hodiny pro ni zhotovil švýcarský hodinář František Lang z Lucernu. Hodiny byly spojeny se soškou Černého Janka, který vždy před bitím zazvoní na zvonec. Když tyto staré hodiny dosloužily, byly na radnici instalovány v roce 1958 nové, společně s novou dřevěnou soškou Černého Janka. Jako poslední část orloje byla tehdy instalována koule měsíčního demonstrátoru. V kouli jsou umístěny historické listiny. Část koule je ukryta uvnitř zdiva. Jedna polokoule je natřena na černo, druhá je pozlacená. Celá koule se otáčí kolem své osy a otáčení odpovídá době vystřídání měsíčních fází. Čelní polokoule pak pozorovateli ukazuje v trychtýřovitém výřezu měsíční fázi, ve které se nachází Měsíc na obloze. Celá rekonstrukce byla dílem hodinářské rodiny Dvořáků, otce Václava a syna Vladimíra z Provozovny věžních hodin v Okresním průmyslovém podniku ve Vyškově.
  

Astronomické hodiny Vilibalda Růžičky.    

Štrasburský orloj – inspirační zdroj pro Vilibalda Růžičku.

Ve štrasburském katedrále byl postaven orloj8 již v letech 1352 až 1354. V jeho spodní části byl kalendář, astronomická sféra astrolábového typu, podobná sféře pražského orloje. V horní části stála figurka Panny Marie s Ježíškem v náručí. V roce 1574 byl do provozu uveden nový orloj, který měl astroláb se zdánlivým pohybem Slunce a planet a ciferník znázorňující fáze Měsíce. Původní  kalendář byl ze dřeva a měl kalendářové údaje platné pro jedno století. Když toto období uplynulo, bylo nutno provést nové výpočty, staré údaje smazat a zobrazit nové. V této fázi také přibyl měděný globus o průměru 84 centimetrů otáčející se jedenkrát za hvězdný den. Na něm bylo vyznačeno přes 5000 hvězd v jednotlivých souhvězdích a Mléčná dráha. V roce 1789 přestal fungovat. 2. října 1842 uvádí do provozu hodinář Jean-Baptiste Schwilgué třetí a poslední model, který pracuje do dnešních dní. Schwilgué zkonstruoval nový stroj a mechaniku, které vtěsnal do původních renesančních skříní. Nahradil astroláb planetáriem, které má na obvodu 12 znamení zvířetníku, v jeho středu je Slunce. Kolem něj obíhá 6 planet, každá z nich je znázorněna pozlacenou koulí. Nejvýraznějším počinem Schwilguého bylo nahrazení sféry občanského kalendáře mechanickým zařízením, které automaticky posunovalo církevní svátky na pohyblivé stupnici svátků a zkonstruování zařízení na předpovídání zatmění Slunce a Měsíce. Napravo od kalendářní sféry jsou ve skleněné vitríně mechanismy slunečních a měsíčních rovnic. Vlevo ve vitríně je umístěno soukolí, kterým se stanovují církevní svátky. Toto se v noci z 31. prosince na 1. ledna o půlnoci rozpojuje, aby se automaticky umístily na kalendáři pohyblivé svátky roku, který začíná.

Nad kalendářovou sférou jsou hodiny ukazující středoevropský čas. Nad planetáriem je pevně umístěn měsíční globus předvádějící změnu měsíčních fází stejným způsobem jako Měsíc na uherskobrodské radnici. Významnou součástí orloje jsou alegorické figurky. Den a týden je představován postavami vládců jednotlivých dní, Apollonem, Měsícem, Marsem, Merkurem, Jupiterem, Venuší a Saturnem. Anděl udává první údery čtvrti hodin, druhý úder čtvrti je udáván postavami ve čtyřech údobích života. Dítě tluče první čtvrt, mládenec v polovině, válečník ve tři čtvrtě a stařec tluče 4 údery při celých hodinách. Smrt odpočítává zvonečkem, anděl vpravo každou celou hodinu obrací přesýpací hodiny. Postavy symbolizující čtyři období života se vždy v 18 hodin zastaví a rozejdou se v 6 hodin. Konstruktér orloje tím chtěl symbolizovat spánek lidí, zatímco smrt pokračuje ve svém díle ve dne v noci, proto odbíjí všechny hodiny bez ustání. Každý den v poledne defiluje 12 apoštolů před figurkou Krista, který každému žehná a pak přihlížejícím dělá znamení kříže. Závěrem kohout třikrát zakokrhá a bije křídly.

 Právě Swilguého model inspiroval Růžičku ke konstrukci astronomických hodin, ne nadarmo nazval Růžička štrasburský orloj „nejznamenitějším uměleckým dílem dneška“, poslední Schwilguého model totiž demonstruje vrcholný obraz techniky devatenáctého století. Tomuto odkazu se chtěl Růžička přiblížit a naplnit ho na začátku 20. století konstrukcí svých astronomických hodin.

 Růžička hledal inspiraci i jinde, samozřejmě i u našeho nejznámějšího zařízení tohoto typu. Vliv pražského orloje se do Růžičkovy práce promítá hlavně v použití astronomické sféry, kterou od něj převzal. Vliv Schwilguého orloje je patrný v koncepci Růžičkovy práce vytvořit astronomické hodiny značné dokonalosti, s důrazem na konstrukci kalendářového mechanismu. Růžičkovi šlo především o to, aby vytvořil dílo technické, nikoliv dílo, kde by hlavní upoutávkou bylo divadlo alegorických figurek.

 Orloje, pokud byly složitější konstrukce, musely být konzultovány s astronomem. Tak jako tomu bylo u pražského orloje v osobě Jana Šindela, profesora astronomie Karlovy univerzity. Vzhledem k dokonalosti Růžičkových hodin předpokládáme, že do jejich konstrukce musely být vloženy značné astronomické znalosti, které autoru ovšem nescházely. Růžička je získal během studia na pražské technice. Tam naslouchal i prof. Josefu Zengerovi, ostatně jeho přednášky přivedly k astronomii i další z jeho žáků, třeba Milana Rastislava Štefánika,9 jednoho ze zakladatelů československého státu, nebo Josefa Jana Friče, pozdějšího zakladatele hvězdárny, dnešního Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově.

Rozdíl v koncepci Schwilguého a Růžičky je v provedení kalendářní sféry. Růžička pominul církevní svátky a jména světců, omezil se pouze na datum v kalendáři.

Růžičkovy astronomické hodiny10 jsou skříňové, a vznikaly postupně od roku 1906 až do roku 1945. Je nad rozsah toho příspěvku zmínit všechny funkce hodin.

Vyjmenujme alespoň ty nejdůležitější. 

Přesný hodinový stroj je poháněn kyvadlovými hodinami, které mají sekundový kyv. Kromě hlavního ciferníku mají další čtyři samostatné ciferníky, které ukazují sekundy, měsíce v roce, dny v týdnu a datum v měsíci. Hodinový stroj řídí i pohyb ručně zhotovené mapky hvězdné oblohy s Mléčnou dráhou, která znázorňuje momentální polohu hvězd nad jižním obzorem. Mapa se otočí jednou za hvězdný den. Hvězdný čas předbíhá občanský asi o 4 minuty za 24 hodin. Pod mapkou je malý globus otáčející se kolem své osy rovněž jednou denně. Je na něm patrné rozhraní dne a noci na Zemi, můžeme též zjistit sklon zemské osy vůči ekliptice. Otočný kruh s vyrytými znaky zvěrokruhu, na kterém je osa upevněna, se otočí jednou za rok, předváděje tak pohyb Země okolo Slunce. Černou čarou je na globu znázorněn místní poledník pro Uherský Brod. Zvířetníkový kruh se nachází též na astronomickém ciferníku hodin. Ten je umístěn v nejvyšší části hodin. Astronomický ciferník má na svém obvodu hodinový ciferník, je rozdělen na dvakrát dvanáct hodin. Na rozdíl od běžných hodin se zde hodinová ručička otočí jednou za 24 hodin. O půlnoci ukazuje dolů na číslici XII, nalevo jsou ranní hodiny, napravo odpolední, nahoře na číslici XII  ukazují hodiny pravé poledne. Na hlavním ciferníku jsou tři zlaté soustředné kruhy. Vnější představuje obratník Raka, střední znázorňuje rovník a vnitřní kruh obratník Kozoroha. Z polohy Slunce nad těmito kružnicemi je možno přibližně odhadnout, v které zeměpisné šířce se Slunce momentálně nachází. V dolní polovině ciferníku jsou tři černé křivky.  Nejvyšší z nich ukazuje obzor pro zeměpisnou šířku 50 stupňů střední ukazuje občanský soumrak (Slunce je 6 stupňů  pod obzorem) a nejnižší křivka označuje astronomický soumrak, kdy je Slunce 18 stupňů pod obzorem.

Pohyb Země kolem Slunce je zde znázorněn zdánlivým pohybem Slunce po ekliptice jednotlivými zvířetníkovými souhvězdími na pohyblivém prstenci ekliptiky, rozděleném na 12 polí jednotlivých znamení. Na stupnici zvířetníku můžeme přímo zjistit, ve kterém znamení se právě Slunce nachází. 

Se Sluncem se ekliptikou pohybuje i Měsíc. Z postavení ručičky, která oběhne zvěrokruh za 29 dní, 12 hodin, 44 minut a 20,5 sekundy je možno stanovit, kdy Měsíc vychází, zapadá, kulminuje, ve kterém je souhvězdí a v jaké fázi. Měsíc tvoří, podobně jako na radnici, pohyblivá koule napůl natřená na černo, druhá polovina je pozlacená. Jejím otáčením kolem vertikální osy mohl pozorovatel orloje z velikosti natočení, tedy z poměru obou barevných polokoulí, stanovit, tak jako u pražského orloje, v jaké je Měsíc fázi. Jejím otáčením dochází k tomu, že v novu je Měsíc celý černý, v první čtvrti je polovina Měsíce zlatá, při úplňku je Měsíc celý zlatý a při poslední čtvrti je polovina Měsíce opět zlatá. 

Země se na svojí dráze okolo Slunce nepohybuje stejnou rychlostí, zatímco náš čas, měřený hodinami, plyne rovnoměrně. Rozdíl mezi SEČ a pravým slunečním časem můžeme odečítat v minutách na ciferníku označeném „časová rovnice“. Záporné hodnoty udávají, o kolik minut se SEČ opožďuje za Sluncem, kladné hodnoty udávají, o kolik minut SEČ Slunce předbíhá. Pro Uherský Brod je oprava 10 minut a 45 sekund.

Na astronomickém ciferníku nahoře jsou zlatou barvou nakreslené křivky, označené arabskými číslicemi 1 až 12. Poloha Slunce nad těmito křivkami udává babylonský čas.

Historie Růžičkových astronomických hodin.

 „Jako student jsem se obíral nejvíce fyzikou, matematikou a astronomií, kteréžto disciplíny jsem poslouchal nějaký čas i na vysoké škole v Praze. Tak vznikla u mne myšlenka, abych po vzoru staroměstského orloje zhotovil něco podobného, mimo pohyblivých figur, tedy stroj jaksi vědecký, který by ukázal nejen pohyby nebeských těles, ale i různá astronomická data. Nejednalo se mi o žádný vynález, spíše jen o novou sestavu.“11

 „Rok před smrtí zhotovil mi otec základní sekundové kyvadlovky, které se staly jakýmsi motorem pro všechny ostatní části stroje, které jsem propočítal a sám zhotovil až na části, které v hodinářství nejsou běžné.“12 Tak popisuje samotný autor příběh zrodu svých hodin. Po smrti otce si některé netypické části o exotickém počtu zubů dával zhotovovat u známé hodinářské firmy Heinzovy v Praze. Znalosti z hodinářského řemesla získal u otce, hodináře a uherskobrodského radního v jeho dílně a studium literatury mu umožnilo dosáhnout kvalit profesionálního hodináře. S přípravnými studiemi a pracemi začal v roce 1906.  Během dvou let zkonstruoval základní část – osmihodinový stroj se sekundovým kyvadlem, ukazující samočinně dny v roce. Jejich konstrukci popsal v časopisu Vynálezy a pokroky, v roce 1908.13 Druhý model, značně vylepšený, dokončil po roce 1918. „Na základě zkušeností s tímto strojem, pak na základě dat poskytnutých mi v roce 1911 a v roce 1913 ředitelem hvězdárny vídeňské a zejména adjunktem téže hvězdárny p. dr. Holečkem vypracoval jsem v letech 1913 – 1918 stroj nový, zvětšený a hlavně ve svých úkazech, pokud to bylo možno, zcela přesný. Technicky dohotoven byl 21. prosince 1922, kdy byl spuštěn při slunovratu.“14

První Růžičkův model měl ciferník s římskými číslicemi a astronomický ciferník měl na obvodu ukazatel, který ukazoval na stupnici rozdíl mezi středním časem a pravým slunečním časem. Druhý model měl na astronomickém ciferníku 24 hodin a na jeho obvodu stupnici ukazující rozdíl mezi hvězdným a středoevropským časem. Hlavní hodinový ciferník měl původně arabské číslice. Druhý model hodin byl v provozu do roku 1928, mezitím Vilibald Růžička pracoval na modelu třetím, který byl dokončen počátkem dubna 1945. Ne všechny plány druhého modelu byly realizovány, některé mechanismy byly naopak odstraněny, např. na hodinách byla „ještě jedna velká koule, která čtvrti měsíční ukazuje v měřítku značně zvětšeném“. V textu Růžičkových  zápisů je připojena poznámka „už není“. Byla to snad inspirace vzešlá z orloje ve Štrasburku? Pod ciferníkem hodin vlevo měla být původně zeměkoule, která by se otáčela jednou za 24 hodin. Vzadu měla černou pohyblivou polokouli, jež označovala stín, v němž se Země právě nalézala, a to tak, „že zakrývá po celý rok pouze vždy tu část Země, která má právě noc, takže lze pozorovati délku dne a noci po celý rok na celé zeměkouli“.15 Místo ní byl realizován v dolní části otočný globus.

Desky sešitu s náčrty a výpočty astronomických hodin jsou nadepsány Návrh astronomického orloje s planetáriem. Tím měl Růžička na mysli nový stroj, pravděpodobně třetí model, když uvádí, že „plány pro nový stroj jsou hotovy. Bude rozšířen o hvězdnou oblohu, deklinaci Měsíce, pohyb velkých planet a bude lze pozorovati, kde lze pozorovati zatmění slunce.“16 Tyto záměry již nerealizoval.

V roce 1938 připojil k základnímu stroji hvězdnou oblohu a v roce 1945 dokončil ve spodní části Zeměkouli. V době vypuštění první družice Země chtěl hodiny ještě obohatit o družici obíhající kolem zemského globu ...

V článku uveřejněném v roce 1909 v časopise Vynálezy a pokroky17, v němž Růžička popsal svůj nový astronomický orloj, uvádí, že „nejzajímavější část je stroj kalendářní“. Z toho můžeme usuzovat, že autor přikládal svoji největší pozornost kalendářní funkci hodin, zrovna tak, jako zvláštní důraz věnoval kalendářní funkci štrasburského orloje J.B. Schwilgué, který vytvořil především dokonalé převodové mechanismy pohyblivých svátků, věčný kalendář. Z toho můžeme usuzovat, jak již bylo jednou uvedeno, že se Růžička snažil dosáhnout kvalit kalendáře tamního orloje.

Hodiny byly umístěny nejprve v Muzeu J. A. Komenského, ale po postavení hvězdárny v roce 1961 se Vilibald Růžička rozhodl, že je v závěti daruje astronomickému kroužku a tak se také v roce 1972 stalo. Růžičkovy astronomické hodiny prošly v roce 1997 složitou rekonstrukcí. S opravou ne plně funkčního zařízení začal hodinář Vladimír Dvořák z Uherského Hradiště – Sadů. Když onemocněl, převzal rekonstrukci hodin Ivan Kopecký, hodinář ze Žďáru nad Sázavou, který dílo zdárně dokončil.

Rekonstruované hodiny byly zapůjčeny Městskému úřadu v Uherském Brodě a jsou vystaveny v prvním patře radnice. Správcem orloje se stal zakládající člen astronomického kroužku hvězdárny Ing. Jiří Veselý. 

Kdo byl Vilibald Růžička

Vilibald Růžička se narodil 7. července 1884 v Uherském Brodě jako nejmladší, sedmé dítě radního a hodináře Václava Růžičky. Zemřel 12. května 1976 v Uherském Brodě ve věku nedožitých devadesáti dvou let.

Růžička, jako správný syn radního, byl vychováván k lásce k rodnému městu a hlavně řemeslu – hodinářství, které měl převzít po otci. Ten měl také v úmyslu poslat syna na hodinářskou školu do Švýcarska, k čemuž ale díky nedostatku financí nikdy nedošlo.

Vystudoval, ovšem excelentně, brodskou reálku a nastoupil na vysokou školu v Praze, obor matematickofyzikální, kromě toho navštěvoval také přednášky z elektrotechniky, experimentální fyziky a astronomie, která mu zůstala láskou na celý život. Školu ale nedostudoval, i tady byla důvodem finanční krize. Přestože nastupoval do svého prvního zaměstnání jako podučitel do roku 1939, kdy odcházel do penze, se vypracoval až na ředitele školy, což jistě svědčí o jeho nezdolné cílevědomosti a vitalitě.

Nyní k jeho osobnímu životu. Roku 1908 se šťastně oženil se slečnou Olgou Dufkovou. Narodil se jim postupně syn Veleslav a dcera Marie. Radost do života přinášelo Růžičkovi i mnoho vnoučat. 27. srpna 1964 zemřela jeho manželka Olga a Růžička se po pěti letech jako 85 letý podruhé oženil se 76 letu slečnou Leopoldinou Přerovskou. Tento svazek trval jen dva roky do smrti Leopoldiny. Vilibald Růžička ji přežil o pět let.

Pro Růžičku byla zřejmě nejkrásnější doba, kdy pracoval jako konzervátor Ministerstva školství, věd a umění v okrese uherskobrodském. V tomto období se mu podařilo zachránit ze spárů komunismu cenná umělecká díla a kulturní památky, a to jak církevní, tak i symboly demokracie a obětí zvůle, např. pomník T.G.Masarykovi a padlým v první světové válce, který stojí v blízkosti domu, kde Růžička bydlel.

Vilibald Růžička byl všestranný člověk. Bylo jen málo oborů do, kterých nezasáhl. Byl spisovatel, novinář, fejetonista, vlastivědec, fotograf, astronom, amatérský hodinář. Jako elektrotechnik se zasloužil o elektrifikaci UB, instaloval kina v UB i v okolních vesnicích.

 

Nivnický orloj – tříkrálový

 Na rozdíl od Růžičkových astronomických hodin je Nivnický orloj ukázkou „lidového orloje“, který si nečiní nárok na technickou náročnost, jako je tomu u Růžičkova díla, protože byl zhotoven za jiných podmínek, s jinými možnostmi, ale tak jako Růžičkovy astronomické hodiny je i Nivnický orloj pozoruhodnou ukázkou lidské dovednosti. Nivnický orloj18 se skládá z dřevěné vyřezávané skříňky vysoké 120 cm a široké 50 cm. Je tu „srdce orloje“, hodinový stroj, jehož nadstavbu tvoří další části orloje, které pomocí převodů pohání část astronomickou, kalendářní a figurální. Bohatě je zastoupena množstvím ciferníků část ukazující čas a kalendář. V tom je tento orloj svým způsobem podobný orloji Vilibalda Růžičky. Ciferníky ukazující čas jsou čtyři, jsou vybaveny jednou ručičkou, pouze jeden má ručičky dvě. Ten, který je umístěný na levé straně pod kalendářovou sférou, má, podobně jako jeho protějšek napravo, ciferník s 12 římskými číslicemi. Nad ním je ciferník s 24 hodinami. Vlevo nad kalendářovou sférou je umístěn ciferník s 12 arabskými číslicemi. Poslední ciferník pod kalendářovou deskou nemá číselník a nevíme tedy,  k jakému měření byl určen. Pravděpodobná astronomická část je umístěná v dolní části orloje jako součást kalendářní desky a je pouze symbolická. Z jejího středu vychází paprskovitě vybíhající držáky, na jejichž koncích jsou umístěny zlaté hvězdy. Podle počtu a vzdálenosti od středu ciferníku se můžeme domnívat, že se jedná o model sluneční soustavy s planetami: Merkurem, Venuší, Zemí s Měsícem, Marsem, Jupiterem a Saturnem. Jak se kalendářní deska otáčí, planety „obíhají“ kolem středu, symbolizovaného stříbrnou hvězdou – Sluncem. Hvězdy, znázorňující pravděpodobně planety, nejsou vzájemně mezi sebou pohyblivé.

 Kalendářní deska je tvořena plechovou deskou, která se otočí kolem dokola jednou za rok. Jako ukazatel ročních období slouží černá ručička, která je pevně připevněna ke středu otočné desky společně s držáky hvězd. Roční období na kalendářové desce jsou odlišena barevně. Zima je bílá, hnědou barvou je znázorněn podzim, zelenou jaro, žlutozelené je léto. Nad barevným pásem ročních dob (připomeňme, že barevně jsou také odlišeny roční období na ekliptice Růžičkových astronomických hodin) byly pravděpodobně vypsány po obou stranách modré kružnice křesťanské svátky a jména v kalendáři. Nápisy časem vybledly, pouze při pohledu zblízka jsou ještě znatelné, ale již nerozpoznatelné. Kalendářní část se na Nivnickém orloji neomezila pouze na kalendářovou desku, ale patří do ní i tři ciferníky pod zvonkohrou. Levý ciferník označuje dny v týdnu, střední dny v měsíci a pravý měsíce v roce. Tento ciferník je nefunkční, není spojen s hodinovým strojem.

 Čtvrtá část, přitahující největší pozornost diváků, je figurální. Je zde, v řadě nad kalendářními ciferníky, pět vyřezávaných figurek, představujících anděly strážné, kteří bijí do zvonků zvonkohry. Čelo orloje zdobí z horní strany soška Panny Marie s Ježíškem. Je umístěna mezi dvířky, ze kterých jednou za 24 hodin „vyjedou“ z čelní stěny orloje na polokruhovém otočném pódiu připevněné figurky Tří králů. Když projdou kolem Panny Marie, opustí scénu v druhých dvířkách. Celý výstup je doprovázen zvonkohrou.

 Podobný motiv ztvárňovaly alegorické figurky na nejstarším modelu orloje ve Štrasburku z poloviny 14. století, který měl v horní části figurku Panny Marie s Ježíškem v náručí. Když bila celá hodina, tak se před ní klaněly figurky Tří králů a zároveň zněla zvonková hra.

Historie Nivnického orloje

 Orloj vznikl počátkem minulého století v Nivnici, na stroji je vyznačen rok 1922. Vytvořil jej Josef Lukeš a nazval jej „Nivnickým orlojem“.  Autor na něm pracoval tři roky. Hodinové strojky vyrobil místní hodinář Josef Hýžďal, který Josefu Lukešovi při jeho práci pomáhal. Josef Lukeš se narodil v Nivnici 27.5. 1882, vyučil se po otci tesařem a od mládí stále něco kutil a vymýšlel. Hodně cestoval, práci hledal dokonce až v Irsku. Pozoruhodné je, že v době, kdy na díle pracoval, byl na jedno oko slepý. Orloj vytvořil pro nivnické občany a chtěl ho darovat do nivnického muzea, avšak za jeho života tam ještě žádné muzeum nebylo. Po Lukešově smrti byl orloj dne 28.9. 1922 zakoupen Muzejní společností od uherskobrodského hodináře A. Suchého, který jej tehdy vlastnil,  za částku 500 Kč.  Od té doby je zařízení v uherskobrodském muzeu. V roce 2000 provedl konzervátor a restaurátor muzea Jan Gazdík jeho rekonstrukci. Orloj je nyní ve funkčním stavu, měří čas a ukazuje i kalendář. Jednou za 24 hodin, za doprovodu zvonkohry, defilují Tři králové před Pannou Marií. Byl symbolicky spuštěn po 60 letech na Tři krále 6. ledna 2001.

ZÁVĚR ....

  Je velkou raritou, že se v jednom městě  nacházejí hned tři orloje. Každý z nich je přitom odlišný jak svou konstrukcí,   umístěním a posláním.  Růžičkovy astronomické hodiny a nivnický orloj jsou skříňové, určené do interiéru, naopak radniční orloj prezentuje umístění těchto časoměrných zařízení na budovách. Nejdokonalejší jsou Růžičkovy astronomické hodiny, mají také nejvíce funkcí, nemají ale figurální část, kterou najdeme naopak u radničního a Nivnického orloje. Nivnický orloj na rozdíl od ostatních dvou je dílem lidového kumštýře, který chtěl své spoluobčany zaujmout více než technickou dokonalostí orloje, divadlem alegorických figurek.   

Literatura:

  • 1 Zdeněk  H o r s k ý. Pražský orloj. Praha : Panorama, 1988, s. 134.

  • 2 Ottův naučný slovník XVIII. Praha : 1902, s. 880-881.

  • 3 Ladislav  R e j m a n. Slovník cizích slov. Praha : SPN, 1966, s. 262.

  • 4 Z.  H o r s k ý. Pražský orloj, op. cit., s. 48.

  • 5 Ibid., s.120-121.

  • 6 Ibid., s.106.

  • 7 Vladimír  G u t h. Astronomické poznámky ke spisu J.A. Komenského  O vycházení a zapadání hvězd oblohy osmé. In: Archiv pro bádání o životě a díle J.A. Komenského 1970, č. 24, s. xx.

  • 8 Alfred  U n g e r e r. Ľ horologe de Strasbourg. In: Ľ astromomie.  Paříž : 1921, s. 89-102, 147-159, 196-201, 250-260, 291-302.

  • 9 Rostislav  R a j c h l. Milan Rastislav Štefánik v díle Rostislava Rajchla. In: SCetH XXXII (2002), č. 67-68, s. 241-258.

  • 10 Astronomické hodiny Vilibalda Růžičky. Interní materiál v archivu hvězdárny v Uherském Brodě sestavený z popisu jednotlivých funkcí a částí hodin z rukopisných poznámek, náčrtů a výpočtů Vilibalda Růžičky, s. 1-4.

  • 11 Vilibald  R ů ž i č k a. O starém uherskobrodském hodinářství. Uh. Brod : 1966, s. 30 , rukopis uložený v knihovně Muzea JAK v Uh. Brodě, sign. Bu 1039.

  • 12 Ibid., s. 30-32.

  • 13 Vilibald  R ů ž i č k a. Nový astronomický orloj. In: Vynálezy a pokroky 1908, s. 283–284.

  • 14 Astronomické hodiny Vilibalda Růžičky, op. cit., s.1.

  • 15 Ibid., s.2.

  • 16 Ibid., s.2.

  • 17 Vilibald  R ů ž i č k a. Stroj kalendářní. In: Vynálezy a pokroky 1909, s.109.

  • 18 Rostislav  R a j c h l. Nivnický orloj. In: Malovaný kraj 38 (2002), č. 2,  s. 27 .

                                                                                                    

Autor originálního textu:  ing. Rostislav Rajchl
Uveřejněno:  v STUDIA COMENIANA ET HISTORICA   33 (2003), č. 69-70

Fotogafie: ing.TOMÁŠ METELKA

 přímá adresa stránky je: 		 
Telefon: 603 502 735
email:  kurator (kyselá ryba) muzeumhodin . info