Hodinárium Děčín

grafika
logo český spolek Horologický
grafika3b
www.orloj.eu
grafika3b
facebook
grafika3b
počitadla
grafika3b Valid XHTML 1.0 Transitional grafika
grafika 7b


HOME


Novinky


Mapa


Kontakt


Vyhledávání



  

 

 

 

 

 


grafika

?

Elektrifikace věžních strojů

Elektrická energie se nejprve používala k vytahování závaží či k osvětlení hodin. Pravá elektrická revoluce v hodinářství začala v první čtvrtině 19. století, kdy se pomocí elektrické energie začal řídit hodinový stroj. Jeden ze tří hlavních směrů - princip řízení hodin polarizovanými impulzy se nevyhnul ani věžním hodinám. Je to poměrně stará záležitost. Patent na mechanizmus vysílání těchto impulzů získal v roce 1839 profesor mnichovské univerzity Carl August Steinheil.

Klasický věžní stroj s elektrickým vypouštěním

Nejjednodušším případem je použití elektrického vypouštění na klasický věžní stoj. U stroje je krok nahrazen elektrickým systémem ovládaným matičními hodinami. Soukolí věžního stroje se po vypuštění pootočí o jednu minutu případně půlminutu. Takovým případem je i tento exponát Hodinária. Podobné úpravy popisuje již Atlas věžních hodin z roku 1894. Curt Dietzschold (* 1852 in Dresden; † 5. Mai 1922 in Karlstein an der Thaya) zde uvádí několik mechanismů vypouštění mechanického věžního stroje. Výběr konstrukcí je na dalším obrázku (po kliknutí celý výkres).

Výběz z Atlasu 1884 Curt Dietzschold

V odborném časopisu Die Uhrmacherwoche z roku 1924 je příklad jiného řešení. Další informace na www.horology-mosel.de

Eletkrické vypoiuštění Schmitt

Speciální konstrukce stroje -  Pulsynetik 

Pulsynetic

Předchozí příklady ukazovaly adaptaci klasického rámu věžního stroje. Stroj "Gents Pulsynetic Waiting Train movement", který je často označován jako WT, byl přímo navržen pro tento způsob řízení chodu. Konstrukce je vlastně velmi jednoduchá. Systém je poháněn kyvadlem a ovládán půlminutovými polarizovanými impulzy.spínaví kontakt silového elektromagnetuwaiting train

Rafie hodin přes šnekový převod a rohatku postrkuje těžké kyvadlo ve funkci pohonu. Kývá poněkud rychleji, než by bylo potřeba pro chod normálních hodin. Rafie se například za 27 sekund pootočí o půl minuty. Po dosažení této polohy je páka zabírající do rohatky kolíkem nadzvednuta a v této poloze je držena elektromagnetickou západkou. Kolík se stihl posunout ze záběru. Ručkové soukolí tak čeká na uvolnění elektrickým impulzem. Odtud název Waiting train, tedy asi vyčkávací soukolí. Po uplynutí 30. sekund elektromagnet vlevo uvolní blokovací páku a kyvadlo začne znovu posunovat rohatku a tím také rafie hodin.

Kyvadlo kývá většinou volně. Když jeho amplituda kyvů poklesne, "Hippův" kolíček na kyvadle se vzepře v zářezu na horním kontaktu a dojde pohybem kyvadla k sepnutí proudu do elektromagnetu vpravo. Silový elektromagnet přitáhne a udělí tak kyvadlu další energii.

Na fotografiích vpravo jsou dva základní detaily: "vyčkávací" soukolí a Hippův kontakt spínání elektromagnetu pohonu.

Systém se vyráběl od roku 1907 ve společnosti Gent & Co. v Halifaxu. Na obrázku je patrně model z roku 1930. Uvádí se, že stroj mohl pohánět 4 ciferníky průměru 1,8 metru nebo jeden ciferník cca 2,3 metry.

U tomto neobvyklém stroji existuje od roku 2008 blog obdivovatelů a restaurátorů výrobků Genst, kde je velmi podrobně popsána funkce a restaurování. Je zde uveřejněn pro jedno z provedení i schematický výkres. Najdete zde informace o mnoho provedeních stroje WT i dalších výrobků firmy. Můžete zde i přečíst, jaké zkušenosti s ním mají sběratelé, například jak se snaží odstranit hluk, aby bylo možné si stroj v chodu dát do obýváku. Potěší i video.

Hodiny synchronizované polarizovanými impulzy

Mader po r. 1900

Na rozdíl od předchozích systémů, kdy jsou hodiny impulzy přímo řízeny, existuje systém, kdy je plně zachována schopnost chodu věžních hodin a polarizované impulzy slouží pouze k upřesnění chodu. Příkladem jsou hodiny vyrobené po roce 1900 Mäderem, Andelfingen.

Na obrázku je vidět výkres záchytu kyvadla a jeho namontování na kompletní věžní stroj. Při nepřítomnosti řídících impulzů je elektromagnetická jednotka bez mechanického záběru a hodiny jdou "normálně".

Záchyt kyvadla řízený elektronicky používá i dnes restaurátorský ateliér manželů Skálových. Ukázka použití záchytu zde.

Dnešní řešení pohonu rafií

Hodinový ručkový převod 1/12 je autonomní pohon hodinových ručiček s zabudovaným motorkem 230 V a mechanickou zpětnou vazbou. Ručkový převod je určen pro montáž na hodinové číselníky do průměru 4 metrů. Převod se montuje za číselník a zeď za pomoci prodloužení os tak, aby vlastní strojek byl až za zdí. Jeho malé rozměry ho předurčují pro instalaci na malé hodinové skleněné nebo plastové číselníky s osvětlením. Ovládání je řešeno minutovým pulsem ( A a B ) s délkou impulsu 4 vteřiny.

Na úvodním obrázku je nahoře ještě vlevo vidět hřídel od motorického vytahování závaží. Postupným vývojem došlo ke sloučení silové a spouštěcí části a věžní stroj byl redukován na spouštěný motorový pohon samostatných ciferníků, případně soustavy ciferníků. Dnes jsou obvykle v cifernících namontovány autonomní motorické pohony řízené z centrální jednotky buď polarizovanými impulzy nebo úplnou časovou informací. Hlavní hodiny jsou obvykle synchronizovány radiovým vysílačem (DCF 77), satelitním přijímačem GTS signálu nebo NTP serverem. Hlavní hodiny také ovládají odbíjení elektrickými kladivy i zvonění zvonů.

To už je však jiná kapitola.


Telefon: 603 502 735, email: info (kyselá ryba) orloj . eu